Mariusz Szczygieł se dlouhodobě věnuje studiu českého prostředí. Jeho kniha Gottland se v Polsku stala před několika lety bestsellerem a rozpoutala vlnu zájmu Poláků o Čechy, naši kulturu a minulost. Kniha vyšla i u nás a setkala se rovněž se značným ohlasem. Také prokázala, že Szczygieł nepodléhající představám, které si sami o sobě namnoze pěstujeme, dokázal české poměry a osudy významných nebo alespoň známých postav české historie i současnosti rozkrýt mnohem precizněji než se to za posledních dvacet let podařilo komukoli z českých umělců či novinářů.

Gottland je souborem reportáží mapujících posledních sto let československé a české historie. Zabývá se osudy např. Tomáše Bati, Lídy Baarové, spisovatele Jana Procházky, režiséra Evalda Schorma, Marty Kubišové, Jaroslavy Moserové, „Michaela Jacksona lidově demokratického tábora“ Karla Gotta, ale věnuje se také jednotlivcům, na něž jsme už raději zapomněli jako je třeba autor největšího Stalinova pomníku na světě na pražské Letné Otakar Švec, který spáchal sebevraždu poté, co ho prý jeden taxikář upozornil, že partyzánka v zástupu za Stalinek sahá vojákovi do poklopce.

Szczygieł objekty svého bádání nijak nešetří, ale zároveň prokazuje v mnoha případech větší porozumění pro jejich jednání než je tomu zvykem u nás. Přistupuje k nim bez předsudků a předestírá je čtenáři jako poměrně nezaujatý pozorovatel. Je to pohled jednou ironický, jindy humorný, často tragikomický, vždy však chápavý. Nezatížen tím, co si o sobě myslí sami Češi, dokázal autor nalézt množství překvapivých podrobností a souvislostí, které nám dosud zůstávaly skryty.

Gottland se stal velmi populárním i u nás, a tak bylo jen otázkou času, kdy se jeho zpracování chopí některé z divadel. Pro Národní divadlo moravskoslezské tuto knihu dramatizoval Marek Pivovar a Jan Mikulášek, který je zároveň i režisérem chystané inscenace. Českou premiéru bude mít Gottland s podtitulem Kdo neskáče, není Čech ve čtvrtek 20. ledna v ostravském Divadle Jiřího Myrona, o scénu a kostýmy se postará Mikuláškův obvyklý scénograf Marek Cpin, hudbu k němu složil sám režisér.