Dlouho se psalo a s napětím četlo o řádu Ordo Lumen Templi, který Daniel Landa založil s tehdejším šéfem Národní protidrogové centrály Jiřím Komorousem. Věc obestíralo víc tajemství, než by si vůbec zasloužila. Pár bezvýznamných politiků (např. poslanec Jan Vidím) a mediálně známých zkrachovalců (např. Jiří Pomeje) se scházelo, aby debatovalo o lepším světě v žargonu světa fantasy, který pány kluky baví víc. Ordo Lumen Templi měla být „tvořivá chlapská cesta s důrazem na osobní odpovědnost, hlásící se k počátkům rytířských tradic jako symbolu bratrské vzájemnosti, s vírou a nadějí, že i v 3. tisíciletí je možno naplňovat rytířské ideály a tím současně pomáhat slabším a potřebným.“ Chlapi za celou dobu vybrali půl milionu, na Vyšehradě postavili dětské hřiště a loni z řádu Landa odešel. To bylo za čtyři roky zhruba všechno.Letos už ale k práci na Landově kultu osobnosti, které se nejvíce účastní on sám, byť zatím vcelku bezvýsledně, přidalo svou fortelnou ruku samo město Brno. Národní divadlo v Brně, které je příspěvkovou organizací města, angažovalo Landu jako autora inscenace Tajemství Zlatého draka. Výpravnou hru navíc nechalo spolufinancovat Landovu firmu 2 Landa s tím, že samo divadlo tak hra vyšla levně. Druhou stranou láce je však to, že velká část ohromného zisku proto teče právě na Landovo konto. O tom zrovna umělecký šéf činohry NDB Zdenek Plachý taktně mlčí, byť jinak se rád holedbá čísly návštěvnosti hry. Primátor Onderka od divadla mezitím odháněl kritiky. V té době už v kapse saka ukrýval obsidián, ale ještě to tajil.Brno ale není jen město nudných účetních fíglů, které nikoho zvlášť netrápí. Landa ještě před premiérou Tajemství Zlatého draka založil firmu Legie Zlatého draka. V ní obnovil platformu své letité obsese, spočívající v rytířských mytologiích a ve funkci velmistra. Ordo Lumen Templi bylo jen občanské sdružení, které nemůže vykazovat zisk. Legie Zlatého draka je firma a je jen jeho. Má s ní bohulibý záměr, který prozradil v MfD: „Cílem je vytvořit úplně novou formu sokolství. Toužíme dát sportu atraktivní formu, která lidi k němu přitáhne. Sáhli jsme do žánru fantasy a místo sokolů jsme vytvořili postavy dračích jezdců. To jsou sportovci a trenéři, kteří budou vychovávat mládež. Cílem je soulad těla a ducha. Ale chceme zasahovat i mimo sport, postavit třeba školu, nemocnici. Plánuji živé show v televizi, na kterých budeme chtít vybrat ukrutné peníze na jejich stavbu.“ Landovi evidentně chybí monument, který by za sebou zanechal, u mládeže pak evidentně postrádá kolektivní cvičení se zpěvem národních písní. Zdravá těla a duch zatím rozhodně chybí zejména brněnským činovníkům.Legiím už prospívá masivní podprahovou propagací Mahenovo divadlo. Umělecký šéf Plachý s dramaturgem Dohnalem hovoří o plánu postavit za dvě miliardy chrám Zlatého draka kdesi v Moravském krasu, kde se „budou léčit bojovníci“ (sic!). Herci vystupující v tajemné dračí hře se mezitím hystericky ohánějí po každém, kdo si dovolí vyslovit kritické poznámky k inscenaci. Brněnský primátor Onderka pak pyšně vytahuje kámen obsidián, ústřední magický artefakt Landovy inscenace — pateticky nacionalistické fantasy — aby veřejně prokázal své členství v imaginární či reálné komunitě vyznavačů Zlatého draka, která mísí lásku k národu, představy o jeho výlučnosti a nadřazenosti, víru v moudrost fyzické síly a náboženství kolektivismu, to vše opřeno o učení „velmistrů“ v kutnách, kteří využívají stejně jako Landa svého charismatu k zakamuflování svých nesmyslů bez hlavy a paty.O budoucnosti Brna s takovým primátorem napovídá význam a účinky přisuzované obsidiánu. Tento kámen má prý dvojaký charakter: ochraňuje nositele před špatnými vlivy, ale může též pomáhat špatným lidem v nekalých kouscích. Pro své silné a dvojaké účinky by údajně měl být nošen s regulujícím křišťálem. Uvidíme, co udělá nyní Onderka pod vlivem svého obsidiánu s brněnským nádražím, s problematickou MHD, rekonstrukcí vily Tugendhat atd. Možná bychom ho měli zásobit dostatkem křišťálu. Nebo se modlit, aby se po dalších volbách nestal ministrem dopravy, jak se v kuloárech proslýchá.