Kongres ODS ukázal hlad po naději. V trochu unavené zemi bylo příjemné vidět a číst, jak to předsedovi vychází. Fandit mohli všichni, protože kongres byl stylizován jako boj o obecně dobrou věc. Veřejnost měla kongres pochopit jako událost, kde jde o obecný, ne vnitrostranický zájem. Divákům se možná přimísí trocha obavy, že ODS má teď v Nečasovi svého Špidlu. Třeba to na pravici grossuje pomaleji nebo se dějiny neopakují. Tak aby jim jejich Špidla dlouho vydržel.

Na pravici se projevily důsledky existence TOP 09. ODS se zásluhou konkurence dostala od zištně správcovského k politickému chování. Snad se ukázalo něco zdravého, čím disponuje každá velká strana. Předseda ODS mluvil o obnovení důvěry a dlouhodobé práci. Jsou to správná témata. Vůbec jeho projev stojí za přečtení, protože obsahuje politický realismus a vizi.

O demokratické levici momentálně víme, že má kocovinu a dluhy. Nalevo od středu přibývá těch, kdo úkolují sociální demokracii. „Sociální demokracie by teď mohla, popřípadě měla.“ Vypadá to, že úkolů je tolik, že je současní socané nestihnou, ani kdyby pracovali přes čas. Je třeba je buď neúkolovat, nebo jim s tím pomoci. Hlad po naději se týká i levice.

Zkusme si pohrát s myšlenkou, že řada dosud neorganizovaných příznivkyň a příznivců demokratické levice bude chtít vstoupit do ČSSD. Doba je příznivá, nikdo je nemůže obviňovat z konjukturalismu. Dominantní předseda už nepředsedá. Strana zjevně potřebuje čerstvou krev mladších ročníků. Na deset levostředových může vstoupit jeden levoradikálnější. To by asi byl poměr pro stranu, která hodlá vítězit.

Po éře Jiřího Paroubka může zůstat jedna důležitá zkušenost. ČSSD nepromarnila snad jedinou příležitost politicky jednat. Zaměstnávala své politické protivníky, překvapovala. Nyní má politickou moc na krajské úrovni a zkušenost strany vystupující jednotným hlasem. Pro budoucnost ČSSD je důležité udržet jednotu a ostrost z časů Jiřího Paroubka, jen je dosáhnout jinými prostředky. Alfa samci v čele čehokoli kromě rodinných klanů už nikoho nezajímají.

ODS se podařilo využít kongres jako hodinu nového začátku. Našla si vítěze. Je jím i politicky a věkem zralá žena na postu první místopředsedkyně. Poražení odcházeli s nálepkou dávno zaslouženého. ODS předvedla drama, které slibně dopadlo. Kusy projevu Petra Nečase mohly zaznít i z úst příštího lídra ČSSD, ale už byly řečeny. Petr Nečas nechal politiku promluvit novým jazykem. Je na ČSSD, aby našla jazyk konstruktivní opozice a jazyk otevřenosti novým lidem.

Nově zvolený poslanec za ČSSD, který se do Sněmovny dostal pomocí preferenčních hlasů, připsal svůj úspěch práci na veřejnosti, datu narození, které ho odlišovalo od zbytku kandidátky, složené převážně z lidí po padesátce, a akademickému titulu. Bezděčně tak popsal podmínky úspěchu.

Vstupujte k socanům a vnímejte jejich těžiště nalevo od středu. Pár inovativních levičáků takový útvar unese, ale nesmí jich být moc, jinak se důležitý politický segment začne drobit. Nevymýšlejte socanstvu novou agendu. Slíbená modernizace vypadá už léta na papíře docela dobře, a i jinak jsou domácí úkoly zřejmé. Jen nejsou lidi.