Úřad nedávno zesnulého veřejného ochránce práv Otakara Motejla vydal zprávu o stavu českého vězeňství. Výsledky nejsou příliš povzbuzující, neboť oproti roku 2006 k žádnému významnému pokroku nedošlo. „Řada nedostatků přitom nevyžaduje nákladné investice, lze je vyřešit systémovými změnami," řekla zástupkyně ombudsmana a bývalá senátorka Jitka Seitlová.

V závěru roku 2009 uskutečnil ochránce neohlášené návštěvy ve vazebních věznicích v Hradci Králové, Litoměřicích, Ostravě a Praze-Ruzyni. Kontroly prokázaly, že mnozí obvinění mají mnohdy horší práva než v běžných věznicích.

„U obviněných umístěných do vazby stále platí presumpce neviny. Stávající standard malých cel s omezeným kontaktem s okolím je na místě pouze pro obviněné, u kterých hrozí riziko ovlivňování svědků či maření vyšetřování. Ostatní, například mladiství či cizinci ve vyhošťovací vazbě, by měli být umístěni právě v oddělení se zmírněným režimem," uvedla Petra Zdražilová z kanceláře ombudsmana.

Ochránce proto doporučil Generálnímu ředitelství Vězeňské služby ČR, aby v rámci přípravy reformy výkonu vazby zpracovalo do konce roku 2010 plán rozšiřování oddělení se zmírněným režimem na minimálně třicet procent kapacity vazební věznice.

Vazební věznice se potýkají také s nedostatkem lékařů, situace se navíc může zhoršit s odchodem starších vězeňských lékařů do důchodu. Kvůli jejich nedostatku se nedaří zajistit povinnou vstupní prohlídku obviněných již v den nástupu do věznice. Hrozí proto, že se ve věznicích rozšíří infekční nemoci jako hepatitida nebo tuberkulóza. Kvůli nedostatku lékařů například věznice v Ostravě provádí preventivní prohlídky skupinově.

Nejzávažnějším problémem technického vybavení vazebních věznic jsou vycházkové koridory na vězeňských dvorech. Prostory pro venkovní aktivity jsou podle zástupců ombudsmana velmi malé, strohé a nepřirozeně uspořádané. Mnohdy nepřesahují velikost několika metrů, a nenabízí tudíž prakticky žádnou přidanou hodnotu oproti pobytu v celách.

Ochránce věznicím doporučil provést stavební úpravy vycházkových dvorů tak, aby se pobyt na čerstvém vzduchu neomezoval na pouhé korzování ve stísněných vybetonovaných kójích.

Naopak všechny věznice disponují odpovídajícími návštěvními místnostmi. Vybavení cel většinou také odpovídá požadavkům právní úpravy, ochránce však kritizoval, že v celách prakticky neexistuje denní světlo. „Nedostatek denního světla je jedním z psychohygienických stresorů, které negativně působí na chování a psychiku vězně," upozorňuje ve zprávě úřad ombudsmana.

Mnohdy se navíc nedostává ani odpovídajícího umělého osvětlení. „I umělé osvětlení je v řadě případů nedostatečné. Například pro čtení je potřeba minimální intenzita světla tři sta luxů, v některých celách je přitom jen poloviční," uvedla Zdražilová.

Nedostatky přiznává i vězeňská služba. „Co se týká podmínek ve vazbě, zde jsou nedostatky a výkon vazby opravdu není na takové úrovni, jakou si Vězeňská služba ČR představuje," uvedla pro ČTK mluvčí Markéta Prunerová. Zdůraznila však, že se vedení snaží nedostatky napravit. Jak konkrétně, však neuvedla.

Ochránce zároveň vytkl věznicím, že řádně neumožňují telefonický kontakt obviněného s právním zástupcem. Jestliže věznice neumožní obviněnému zatelefonovat advokátovi, pokud nemá finanční prostředky na zakoupení telefonní karty, jde o porušení dobré správy a ve svém důsledku může vést k odepření práva na právní pomoc. Obviněným, kteří jsou prokazatelně bez finančních prostředků, by měla správa věznice zajistit alespoň první kontakt s advokátem z rozpočtu věznice.

Nedostatečné je také zajištění školní docházky u mladistvých obviněných. Ombudsman v tomto ohledu vyzvedl vazební věznici v Ostravě, která ve spolupráci s církevní školou vytvořila prostor pro plnění školní docházky přímo ve věznici, a to formou jakéhosi detašovaného pracoviště školy.

Další informace:

Ochránce.cz Zpráva z návštěv vazebních věznic 2010