1) Když mi bylo dvacet, studoval jsem v Praze a věřil v Boha. Bohužel se podařilo mocipánům (bylo to na počátku 60. let) dosáhnout toho, že jsem měl strach svou víru veřejně vyznávat a že jsem měl o křesťanství pouze nedokonalou, nedostatečnou představu.

2) Dnešním dvacetiletým lidem žijícím v Československu bych radil, aby hledali cestu k pravému náboženství, ke křesťanství. Aby se snažili opatřit si úplnou a nikým nepřepsanou Bibli, aby se nespokojili s tím, na co se eventuálně rozpomenou z katechismu jejich rodiče a prarodiče, ani s tím, co se církvím v Československu oficiálně dovoluje dělat a říkat, aby nevěřili, že jen toto je křesťanství, že jen toto je náboženství. Aby nevěřili, co o náboženství říkají ateisté, nýbrž aby se pídili po tom, co o náboženství říká Písmo, věřící a religionisté. To jim pomůže najít smysl života.

Dr. Pavel Červíček, Darmstadt