Petr Holub v Aktuálně.cz připomíná, co napsali britští novináři v The Economist: „ČEZ za poslední rok vykázal rekordní čistý zisk 52 miliard korun, což je o 6,3 miliardy víc než čistý zisk čtyř největších českých bank. To je dobrá zpráva pro stát jako držitele akcií, ale špatná zpráva pro běžného spotřebitele, který platí vzhledem ke své kupní síle jednu z nejvyšších cen za elektřinu v celé Evropě."

A dále v Aktuálně.cz cituje tiskovou zprávou ČEZ: „Přepočítáno přes paritu kupní síly jsou v Česku dražší všechny komodity a služby, které se dají převézt přes hranice. Je to problém kupní síly, která je oproti západním zemím nižší, ne nominální ceny elektřiny. Nejdražší elektřinu tak podle této úvahy mají v Albánii, přestože nominálně patří k nejnižším."

Data bruselského statistického úřadu Eurostat ukazují, že vysvětlení společnosti ČEZ nestačí. „Vzhledem ke kupní síle platí český spotřebitel pátou nejvyšší cenu v Evropě. Vyšší sazbu skutečně mají ostatní země Visegrádu, ovšem v dalších zemích s méně zámožným obyvatelstvem stojí elektřina méně. Platí to pro celé Pobaltí, Bulharsko, Rumunsko i Portugalsko,“ píše Holub.

Analytik Aktuálně doplňuje, že nižší nominální cenu platí za elektřinu domácnosti v deseti zemích Evropské unie, mezi nimiž jsou výrazně bohatší Francie a Finsko.

Holub upozorňuje, že nejnovější údaje Eurostatu jasně ukazují výrazné zdražení elektřiny po roce 2007: nárůst ceny o třetinu je nejvyšší v Evropě. Právě kvůli tomu je česká elektřina pátá nejdražší, přičemž ještě před dvěma lety podle něj byla průměrná.

Energetický expert Jan Beránek ovšem upozorňuje, že to není přesné, poněvadž ceny elektřiny byly vzhledem ke kupní síle nadprůměrné již v roce 2005 — už tehdy jsme platili více než třeba Lotyšsko, Řecko, Slovinsko, Chorvatsko, Kypr, Irsko, Estonsko, Španělsko a dalších celkem sedmnáct sledovaných evropských zemí.

V závěru svého textu se Petr Holub věnuje srovnání české situace s Francií, která měla být podle polistopadového generálního ředitele ČEZ Petra Karase pro Českou republiku vzorem. „Ve Francii si udržuje monopol státní firma EdF, která dokáže investovat do rozvoje jaderné energetiky a zároveň udržet nízkou cenu pro domácnosti,“ píše Holub.

Proto dnes platí Francouz za kilowatthodinu nominální cenu dvanáct centů, která je v přepočtu ke kupní síle třetí nejnižší v Evropě. Čech platí podle Eurostatu nominálně čtrnáct centů.

Jan Beránek ale upozorňuje, že relativně nízká cena elektřiny ve Francii souvisí s tím, že stát prostřednictvím elektrárenského koncernu EdF proud pro domácí spotřebitele dotuje. Centralizovaný stát zároveň brání francouzský trh před konkurencí jiných firem, což vedlo v minulých letech k silným intervencím Evropské komise.

S vysokým podílem jaderné energetiky souvisí laciná elektřina pouze potud, že právě prostřednictvím tohoto sektoru na sebe stát přebírá masivní náklady.

„Pokud se podíváte na ceny elektřiny vyjádřené v paritě kupní síly, korelaci s podílem jaderné energetiky na její výrobě nenajdete. V pětici evropských zemí s nejlevnější elektřinou tak najdete na prvním místě Řecko s nulovým podílem jádra, na druhém Británii s podílem 13 %, na třetím Finsko s podílem 30 %, na čtvrtém Francii s 80 % podílem jádra, a na pátém Maltu opět s nulovým podílem,“ uvádí Beránek.

„Naopak, zdaleka nejdražší elektřina je na Slovensku, kde jádro kryje 56 % její výroby. Podobný obrázek ukazují i ceny vyjádřené přímo v eurech, kde Francouzi platí cenu téměř stejnou, jako je průměr EU, zatímco nejlevnější elektřina je v Bulharsku s 33 % jádra, a v bezjaderném Řecku a Estonsku,“ vysvětluje Beránek.

Podle Eurostatu v roce 2000 elektřina v ČR stála pro průměrnou domácnost 4,74 eurocentu/kWh, zatímco v roce 2009 už 11,02 eurocentu/kWh — to je zdražení o 130 % od chvíle, kdy ČEZ uvedl do provozu jadernou elektrárnu Temelín, jejíž dostavbu prosazoval s tím, že umožní udržet nízké ceny proudu.

Domácí podnikatelé dnes platí o 126 % více. Ze stejné období v zemích evropské patnáctky vzrostla cena elektřiny pro domácnosti pouze o 15 %, pro podniky o 45 %.

„Za elektřinu u nás platíme víc než třeba v Irsku, Slovinsku, Rakousku či na Kypru. Na rozdíl od těchto zemí ale ČEZ přitom vyrábí dvě třetiny elektřiny z domácího a velmi levného hnědého uhlí, má lacinější pracovní sílu a navíc jej stát dotuje například emisními povolenkami zdarma,“ upozorňuje Beránek.

Je tedy zjevné, že ČEZ zneužívá svého monopolního postavení a obyvatelstvo České republiky prostě ždímá, protože mu to politici dovolí. „Firma ČEZ je neobvykle mocná, přesně podle tradičních monopolů jako francouzská EdF. Ovšem ČEZ patří jen formálně státu, vedení společnosti je silnější než politici," cituje Petr Holub z týdeníku Economist důvody specifické situace v České republice.

ČEZ přitom sponzoruje desítky různých aktivit, kupuje se přízeň obcí v okolí jaderných elektráren masivními dotacemi, velkoryse si platí služby PR agentur, které mají vylepšovat jeho image a platí také lobbisty, kteří zařizují, že politické klima pro něj zůstává příznivé.

To se mu vyplácí. Je spojen s aférami Prunéřov, kde se nakupují turbíny ještě před vydáním rozhodnutí, vlastního mordkomanda, které brutálně vymáhalo často jen domnělé dluhy klientů, Temelín, o jehož dostavbě se hovoří jako o hotové věci, aniž by se uskutečnila jakákoli politická debata, či emisních povolenek, jimiž mu politici přiklepli desítky miliard, s čímž se často dává do spojitosti lobbistické setkání politiků vloni v létě v Toskánsku.

Moc ČEZ stojí na neúměrně vysoké ceně elektřiny, kterou lidé platí pro tento stát ve státě de facto jako zvláštní další daň navíc.

Jak situaci řešit? „Řešení krátkodobě spočívá v přísnějším přístupu energetického regulačního úřadu, případně úřadu pro hospodářskou soutěž. Mohlo by se zdát, že problém by vyřešila privatizace, ale s tím nesouhlasím — ekonomická síla koncernu ČEZ by se tím nezměnila, naopak každý soukromý vlastník by se ji snažil udržet a dále posílit, míní Beránek.

„Je spíše třeba využít toho, že stát coby většinový vlastník ČEZ má možnost jeho fungování přímo ovlivňovat. Napřed je tedy třeba omezit klientelismus v politice, v jehož důsledku má ČEZ navrch nad politiky, a poté vykonávat dobrou správu této firmy z pozice veřejného zájmu,“ vyložil Jan Beránek nesnadný plán, který by mohl vést k umravnění elektrárenského molocha.

Další informace:

Aktuálně.cz Potvrzeno: Za elektřinu platíme téměř nejvíc v Evropě