Praha zakáže segwaye v centru města. Tak zněl titulek v novinách. Nasdílel jsem ho s lakonickým „Hale-fucking-luja!“ na Facebooku a za okamžik nasbíral skoro tolik lajků, jako fotka Dominika Feriho konzumujícího párek. Z toho lze usuzovat, že téma segwayů v Praze rezonuje.

Ono se není čemu divit - když se chcete v centru projít s kočárem (nebo prostě projít), je to kvůli segwayům něco jako válka.

Nikdy jsem nepochopil, kdo mohl povolit jezdit po úzkých pražských chodnících něčemu, co má motor a od motorky se liší jen vzájemnou pozicí kol…

Poslední seniory žijící v centru, které ještě nevystěhovali centrum skoupivší Rusové a Italové, udržovaly v bdělosti hordy opilých turistů valících se křivolakými uličkami. Svého času musel být zážitek se s Drábkovou S-Kartou prokličkovat až na úřad.

Takové dobrodružství si nevysnil ani Foglar, když psal Rychlé šípy: co je strach, který šířil Široko ve své masce, proti pěti segwayům, které na vás jedou v protisměru, stojí na nich zfetovaní Němci a vy nemáte kam uskočit?

Poslední roky to vypadalo, že novým logem Prahy by se měl stát právě segway zkřížený se selfie tyčkou. Teď mají segwaye utrum - a to je jen dobře.

Nicméně vzhledem k tomu, že volby byly před dvěma lety, vzhledem k tomu, že pražský magistrát během koaličních hádek řídili pravděpodobně taxikáři, i vzhledem k tomu, že se proslýchá, že na úřadu nikdy nebyl takový chaos a tak že se nikdy tak dobře nekradlo, bude muset primátorce Krnáčové stačit zdvořilé poděkování za moudrý zákaz segwayů. Volit ji snad už nikdy nikdo nebude.