Čtyřtunová Klíčová socha Jiřího Davida byla dnes v 11 hodin odhalena na pražském náměstí Franze Kafky. Několik metrů vysoké dílo je sestaveno z osmdesáti tisíců klíčů, které v loňském roce k upomínce výročí sametové revoluce sesbíral na svých pobočkách mobilní operátor Vodafone. Ten je také sponzorem sochy.

Díla Jiřího Davida se vždy vyznačují ambivalencí a provokativností. Známé je jeho neonové srdce nad Pražským hradem, trnová koruna nad Rudolfinem, soubory fotografií Bez soucitu s uplakanými tvářemi světových politiků či Sedmá pečeť zpodobující příslušníky světových teroristických organizací jako piloty Formule 1, jako běloskvoucí závodnické anděly.

Řada interpretací se nabízí také u Klíčové sochy. Kromě toho, že je sestavena z tisíců klíčů, symbolů sametové revoluce, je vlastně obřím svislým textem: „Revoluce“. Jde však v tomto případě o revoluci, která se bortí pod svou vahou. Jednotlivá písmena jsou převzata z fontů obvyklých v předlistopadovém období. Velké R už už se řítící dolů je prvním písmenem názvu někdejšího Rudého práva. Další jsou převzata třeba z obalu někdejšího toaletního papíru, z komunistické legitimace apod. Písmena jsou však vahou sochy deformována, mačkána, a ta nejspodnější už jsou rozdrcená k nečitelnosti.

Jiří David se rád zaměřuje na politická témata, aniž by usiloval o jednoznačné vyznění svých děl. K odhalení sochy uvedl, že demokracie je sama o sobě permanentní revolucí či evolucí a vyjádřil naději, že se poměry, s nimiž má málokdo důvod být spokojen, v této zemi promění k lepšímu.

Jeho monumentální socha by tak mohla být odkazem k sametové revoluci, jejíž mýtus už drtí sám sebe, anebo mementem varujícím, že se revoluce jako taková už brzy zásluhou panujících poměrů zřítí na naše hlavy. A tuny maličkých klíčů, které se kdysi staly symbolem spontánního vzdoru, nás svou vahou rozmačkají.