Když šéfredaktor Deníku Referendum ve svém pátečním sloupku dokazoval, že „Jiří Pospíšil není zosobněním vcelku ničeho, na čem by bylo možné dále stavět“, nevědělo se ještě, jak rychle premiér Petr Nečas jmenuje pilířem české spravedlnosti svého někdejšího úhlavního nepřítele a šéfa brněnské ODS Pavla Blažka. Podle toho, co z Blažka zatím vypadlo, si ovšem Jakub Patočka tento pátek svoje slova zopakuje, jen s novým jménem.

Mediální reakce na Blažkovo jmenování byla většinou negativní: motivem k němu je podle většiny ohlasů hlavně to, aby zahradil cestu do role nejvyšší státní zástupkyně Lence Bradáčové. To aby se vládním kolegům z TOP09 Miroslavu Kalouskovi a Vlastě Parkanové nic nestalo — nejen politicky, ale ani trestně-právně. Blažek už naznačil, že úkolu porozuměl a vyhoví mu, když obvinil svého předchůdce Pospíšila, že hodlal Bradáčovou jmenovat na „plzeňskou objednávku“.

Pospíšil možná nebyl žádný andílek, ale v Nečasově vládě se z něj stal disident, který se jednak pokoušel zbavit známých „zametačů“ citlivých kauz Vlastimila Rampuly a Jiřího Grygárka z Nejvyššího státního zastupitelství, a jednak nechával jiné státní zástupce - Bradáčovou nebo Pavla Zemana - zametat s některými podezřelými politiky tak důkladně, až se toho najednou začalo zdát vedení ODS příliš.

Blažek se nyní nechal slyšet, že státní zástupci potřebují být pod větší kontrolou ministra spravedlnosti, tedy pod jeho vlastní kontrolou. „Mám důvěru v Pavla Zemana, ale musíme počítat i s tím, že na jeho místě může být v minulosti někdo jiný. Pokud by se stal nejvyšším státním zástupcem například člověk typu Reinharda Heydricha, mohl by si do této funkce demokraticky jmenovat kohokoliv a nikdo by s tím nemohl nic dělat,“ citoval Blažka server Ihned.

Katastrofa, že? Blažek se pak hájil, že to řekl „v nadsázce“, problém je jenom v tom, že dle litery zákona „nejvyššího státního zástupce jmenuje vláda na návrh ministra spravedlnosti“, takže nadsázka nenadsázka, onoho Heydricha by musel nejprve Blažek navrhnout a jeho kolegové ve vládě by mu museli takový návrh schválit.

Podle další Blažkovy hlášky "ministerstvo je státnímu zastupitelství nadřízené v rámci moci výkonné." Ministr se tedy zřejmě domnívá, že může státním zástupcům mluvit do jejich práce. Ústavní právníci však mají jiný názor: o nadřazenosti ministerstva nad státním zastupitelstvím v zákonech nic není, jde pouze o nadřazenost v personálních otázkách.

Nejvyššího státního zástupce jmenuje na návrh ministra spravedlnosti vláda a řadové státní zástupce jmenuje na návrh nejvyššího státního zástupce ministr. Záměr ústavy je jasný: právo a politika se mají spíš harmonicky vyvažovat, než aby politika úkolovala právo. To bychom totiž mohli rychle skončit u politických procesů.

Podle brněnských znalců je Pavel Blažek přemisťující se právě z moravské metropole do velké politiky rovněž autorem památného výroku, charakterizujícího svéráz novější brněnské kultury: „Janáček, Mendel, Tugendhat, nebudem si borci lhat.“

Nebudem si tedy lhát. Blažek, se kterým se Nečas dohodnul, vystřídal problémového Pospíšila. Blažek chce větší moc nad „Pospíšilovými" státními zástupci. Tito státní zástupci, o kterých se Blažek dokonce i konkrétně zmínil, byli nějakou dobu vydáváni za světýlko naděje na konci tunelu plného kmotrů, korupce a politické černoty.

Pan „Čistý“ Petr Nečas zřejmě v rámci úsporných opatření teď to světýlko pragmaticky zhasnul.