Česká vláda od svého vzniku v roce 2010 pracuje na likvidaci své reputace s takovou svědomitostí, že odvolání jejího nejpopulárnějšího ministra zapadá do řádu věcí. Kdyby nyní jmenoval Petr Nečas na uvolněné místo Ivanu Řápkovou se zdůvodněním, že jednak má odpovídající kvalifikaci, neboť absolvovala v Plzni, a jednak je potřeba zvýšit podíl žen v politice, na čemž mu, jak každý ví, vždycky záleželo, překvapilo by to ještě někoho?

Okolnosti případu byly hned v prvních reakcích probrány ze všech stran. Nečasovu zdůvodnění Pospíšilova konce nevěří ani on sám. Možná se opravdu jedná o paniku z chystaného jmenování pražské státní zástupkyně, možná o další motivy, o nichž se teprve dovíme, v každém případě je evidentní, že jde o politický vliv na justici.

Vláda, která se ujímala funkcí v euforii na vlně antiparoubkovské hysterie, s oporou lží o Řecku a přemluvených bab, se dokázala za dva roky zdiskreditovat tak bezbřeze, že původně rekordní sněmovní většina pětatřiceti poslanců jí nakonec pravděpodobně neudrží do konce volbního období. Předpokládat, že do roka půjdeme k předčasným volbám, je po aféře Pospíšil korektnější, nežli očekávat, že Nečasova družina doklopýtá až k řádným volbám. Zcela bez kreditu vládnout nelze a Nečasově týmu už ho nezbylo ani za mák.