Nejsem psychiatr a nemá smysl zpochybňovat psychiatrické zaběhané postupy, každý obor má svou setrvačnost a opožděně reaguje na nové jevy. Předkládám následujícéí hypotézu - terorismus se odideologizovává a individualizuje - neberme příliš vážně ten ideologický závoj do kterého buď Breivik nebo Merah halí své zločiny /Merah se možná cvičil v táborech alkaidistů, ale své náboženské poviínnosti plnil velmi liknavě a neměl žádné náboženské vzdělání a Breivik se v té své ideologii taky plácá jako njudle v bandasce). Jde spíše o určitou formu, jak se jistým způsobem výjimeční, nepřizpůsobiví jedinci - zejména mladí muži - snaží seberealizovat v současné společnosti, strhnout na sebe pozornost, získat určitou důstojnost (je to starý herostratovský komplex zesílený tím, jak dnešní kapitalistická společnost se svou mediální parádou lidi glajchšaltuje a místo skutečných kvalit oceňuje spíše aktivity destruktivní, antihumnánní. Z tohoto hlediska vidím Breivikův případ jako stejného charakteru s Merahem /Toulouse), ale i s jednáním řady sebevražedných atentátníků islámských z řad mladých bojovných mužů, docela dobře zajištěných, ale ne dost podle vlastních představ, nedoceněných, bez dostatečné důstojnosti a seberealizace. Bohužel právě takových mladých mužů je na Středním východě, v severní Africe a v ghettech migrantů Západu početná populace, nezaměstnanost to zostřuje - nepodceňujme ani nudu jako motivaci. Vzniká otázka, zda se téhož nemůžeme dočkat i od mladých mužů i žen z nepřizpůsobivých složek romského etnika u nás (za trapnými tahanicemi kolem toho, zda určitým projevem násilí proti gádžům je či není rasistická motivace, tuším právě ten výše zmíněný kořen - i nezaměstnaný z vlastní vůle, žijící nepřizpůsobivým životem může toužit po pomstě nad společností symbolizovanou gádži, po jistém sebeuplatnění, předvedení schopností, byť i pochybných. U Romů může breivikovštinu modifikovat jisté přetrvávání prvobytně pospoplné mentality - útočí spíše v kolektivech, jako pravěcí lovci, není tu ta individualizace. Jinak samozřejmě na druhé straně - u holých lebek - je breivikovská motivace velmi přesvědčivá.