Premiér není jen Nečas, ale také Neschopňák. Jeho promptní reakce na skandály ve VV návrhem na odvolání Johna a Dobeše, nebyla jen siláckým krokem, ale konáním tragicky emotivním a především naprosto nedomyšleným. Stala se nakonec směšně siláckým gestem, jež zatím dokázalo minimálně dvě skutečnosti. Nečas nemá v koalici opravdovou autoritu premiéra, čili reálného tvůrce personálního obsazení vlády. Jestliže velkohubě dva ministry odvolal a přijal demisi třetího bez jakýchkoliv dodatků, pak měl mít alespoň na koaličních jednáních tu odvahu říci kupříkladu, když oni nepůjdou, tak půjdu já, což prakticky znamená, že všichni. Nic by se totiž nestalo. Klaus sice údajně vyhrožoval, že pověří sestavením vlády Sobotku, ale to jenom proto, že dobře věděl, že ten není takový pitomec, aby něco tak obskurního přijal. Takže by pověřil vedením vlády jiného člověka, s vysokou pravděpodobností současného ministra zahraničí, který by vyjednával a vyjednával, zatím co by Nečasův kabinet v klidu prohlasoval svými poslanci co má za lubem. Pak by nastoupil nový premiér a opozici by jen říkal, to já ne, to oni. Vrcholem Nečasovy pochabosti bylo, že současně s jednou demisí a dvěma návrhy na odvolání nepředal prezidentovi návrh, kdo bude zmíněné úřady dočasně řídit. Je tedy nejen slabým premiérem, ale dokonce technicky neschopným úředníkem.
A ta mantra o reformách. To je pojem tak obsáhlý, že fakticky vůbec nic o dohodě neříká. Zvláště když VV naznačila, že bude vládu v té oblasti držet pod krkem.