Jedním z hlavních problémů evropské politiky je vyrovnávání, respektive nezvětšování regionálních rozdílů. Stejný cíl by měla mít i česká vláda, protože během více než dvaceti let se regionální rozdíly zvětšují a kraje, které jsou dlouhodobě chudší, na Prahu ztrácejí stále více. Jedním z těchto regionů je i Olomoucký kraj. V dokumentu nazvaném Regionální inovační strategie Olomouckého kraje (dále jen „RIS“) autoři uvádějí: „Jednou z hlavních příčin nižšího HDP ve srovnání s ostatními kraji je nižší úroveň a tempo růstu produktivity místní ekonomiky.“ Název materiálu za sebou skrývá poslání — propojováním činností akademické, podnikatelské a veřejné sféry zvýšit konkurenceschopnost Olomouckého kraje a z výše citované věty udělat již jen historický mýtus.

Základní otázkou zůstává, proč by měl mít Olomoucký (popřípadě jakýkoli jiný) kraj vůbec svůj RIS? Může to být i z toho důvodu, že se několik politiků konečně rozhodlo, že již nebudou jen prostými správci „jim voliči svěřeného území“, ale pokusí se aktivně někam „svůj“ region posunout. Bezesporu i tato bohulibá pohnutka — která by měla být každému politikovi vlastní — má na této snaze svůj nemalý podíl. Nejdůležitější však je, aby se veškerá činnost a příprava takového konceptu propojila s těmi, kteří se nejvíce podílejí na tvorbě HDP regionu — podnikateli. Ostražitost je na místě, aby se tak významný krok, kterým je snaha vytvořit pro (Olomoucký) kraj RIS, nesmrskl na pouhou účast několika jedinců na schůzi jeho řídicího výboru a dalších orgánů. Je nezbytné co nejvýznamnější zapojení osobností, které jsou tzv. hybateli tohoto regionu, aby jej vymanili ze spodních pater hodnocení jeho ekonomické situace.

RIS je vyzkoušenou cestou. Pevně věřím, že se nám díky práci na strategii, která by mimo jiné umožnila vzdělávacím institucím generovat absolventy dle požadavků trhu práce, podaří z Olomouckého kraje udělat první z regionů, a to v jiném kontextu, než je dnes. Touto snahou však naplňujeme nejen tyto cíle, ale dokazujeme i to, že jsme region evropský, protože rovněž Evropská unie zpracovává svůj RIS. Jen Česká republika — respektive její vlády — vždy bohužel končí suchým konstatováním, že nám na národní úrovni takový dokument chybí. Když se však, vážení čtenáři, zeptáte svých vrcholných politiků, zda taková strategie vůbec někdy vznikne, počítejte s tím, že se vám může dostat stejné odpovědi jako mně v Senátu, když jsem se na to dotázal člena vlády — mlčení. A přitom i pro regionální rozvoj je existence celostátního RIS velmi důležitá. Vládní programové prohlášení jej v žádném případě nahradit nemůže.