V každé společnosti najdeme určité procento duševně mírně či více vychýlených jedinců, kteří za každým významnějším společenským jevem a událostí vidí důmyslné konspirace.

Výstižnou definici konspiračních teorií nabízí například Wikipedie, která je popisuje jako spiklenecké teorie, jež vysvětlují události, stav věcí nebo aktuální vývoj jako výsledek spiknutí skupiny osob, která vědomě a tajně působí v neprospěch zbytku společnosti. Vyznavači konspiračních teorií obvykle tvrdí, že touto skupinou jsou vlády, mocné korporace nebo mezinárodní organizace, tajné spolky (jejichž existence mnohdy není doložena), představitelé určitých národů či náboženství nebo dokonce mimozemské civilizace.

Obecně lze většinu konspiračních teorií odbýt jako selhání intelektu nebo jako do určité míry paranoické projevy, jejichž nositelé odmítají přijmout logická, často zcela srozumitelná vysvětlení určitých jevů. Lidé, kteří věří konspiračním teoriím, jsou naštěstí ve většině civilizovaných zemí jen menšinami někdy zmatených, někdy ale také bohužel docela pomatených jedinců.

Ani nositeli českých konspiračních teorií by se tudíž nebylo nutné vážně zabývat, kdyby se nejrůznější konspirační teorie nerojily přímo v okolí hlavy českého státu. Z historie totiž víme, že ve spojení s hlavním proudem politiky mají některé konspirační teorie, rozvinuté do podoby doktrín, na svědomí obrovské tragédie.

Už před časem proslul prezidentův vicekancléř Petr Hájek pozoruhodnou konspirační interpretací událostí 11. září 2001. Rozsáhlou manipulaci, hraničící s konspirací, nachází také v současném mediálním světě.

Prohradní, nebo spíše hradně-servilní tiskovina zvaná Revue Fragmenty, v níž se mimo jiné občas publikačně profiluje prezidentův nejnovější oblíbenec, politický extremista Ladislav Bátora, zase poskytuje nemalý prostor různým konspiračním teoriím, které se týkají údajných záměrů nastolit světovou vládu, na čemž se má podílet například i skupina Bilderberg.

Revue tak například věnovala nemalý prostor pražskému vystoupení amerického „experta“ na údajně konspirační povahu Bilderbergu, Daniela Estulina. Tento přistěhovalec z Litvy, kterého brali dosud vážně převážně jen poněkud pomatení diktátoři, jako jsou Fidel Castro nebo Hugo Chavéz, ve svých knihách a veřejných projevech rozvíjí často až neuvěřitelné teorie o tom, co bilderbergská setkávání významných státníků, expertů a byznysmenů údajně jsou. Zdrojem těchto spekulací je přitom jednoduchý fakt: setkání jsou neveřejná.