Skutečně mimořádnou účastí překvapila demonstrace proti škrtům ve veřejné oblasti, kterou svolala na sobotu 26. března britská federace odborových svazů (TUC) do Londýna. Již v dopoledních hodinách se objevovaly zprávy (dokonce i z policejních zdrojů, které se obvykle odhadům počtů spíš vyhýbají), že protest navštíví kolem 200 tisíc lidí. Skutečnost ale předčila i tato očekávání a aktuální zprávy hlásí 400 až 500 tisíc účastníků.

Metropolitní policie předem varovala, že na demonstraci se chystá „malá, ale významná skupina“ těch, kteří se budou snažit přinést do ulic násilí. Organizátoři proto účastníky opakovaně žádali, aby se v zájmu věci podobného jednání vyvarovali.

Akci podpořila i Labour Party Eda Millibanda. Poměrně čerstvý předseda se v komentáři k protestům nechal slyšet, že vláda vede zemi zpět k „prohnilým“ osmdesátým letům a nazval demonstraci „pochodem hlavního proudu společnosti“. Organizátoři TUC mluví nicméně o „pochodu za alternativy“.

Odboráři i další účastníci pojali demonstraci jako „rodinnou záležitost“ s prvky uměleckých produkcí. V ulicích byly připraveny performance, jazzové koncerty, divadla. I přesto s blížícím se termínem pochodu narůstal neklid a obavy ze srážek s policií, navazující především na zkušenosti ze studentských protestů.

Na pochod se vydalo několik skupin z různých míst, které se kolem poledne spojily na nábřeží Temže, nedaleko budovy parlamentu. Již v tomto čase z anglických médií přicházely zprávy, že počet účastníků předčil všechna očekávání a objevovaly se odhady, že ulicemi pochoduje kolem půl milionu lidí.

Generální tajemník TUC Len McCluskey shrnul bezprostřední dojem do věty: „Toto je naprosto neočekávaný výsledek a výron vzteku obyvatelstva, který vláda bude muset vzít v potaz ať chce či nechce.“

Trasa pochodu vedla po nábřeží k Westminsteru a odtud ulicemi do Hyde Parku, kde se odehrávaly hlavní projevy. Podle přítomných reportérů se po celou dobu přidávali další lidé.

Asi v půl druhé se aktivisté ze skupiny Uncut, kteří už v minulosti donutili k uzavření některé obchody, známé tím, že se vyhýbají placení daní odvodem do daňových rájů,  začali shlukovat na Oxford Street s cílem svou akci ve 14 obchodech zopakovat. Zhruba ve dvě hodiny odpoledne začali skutečně některé obchody okupovat.

Asi v půl třetí policejní kordony zablokovaly Oxford Circus tak, že zastavily hromadnou dopravu. Celé náměstí tak zůstalo uzavřené.

V této době už se většina pochodu přesunula do Hyde Parku, kde začínal svůj projev Ed Milliband.

Pochodu se zúčastnily lidé všech věkových i sociálních skupin, nemalou část tvořili studenti. Jamie Kelsey, editor New Internationalist magazine, zveřejnil rozhovor se dvěma studenty (17) a (19), kteří mu řekli, že to, co slyšeli, je povede k zamyšlení mnohem víc než cokoliv, co kdy slyšeli ve škole. Je to jejich první demonstrace a teprve nyní pochopili, oč vlastně běží, ujasnili si vztah mezi obchody a bankami, na které někteří lidé útočí, a pochopili globální situaci, která se týká každého jedince.

Zatím se zdá, že protest se podařilo udržet ve velmi pokojném duchu, pouze drobné skupiny oddělené od hlavního proudu okupovaly obchody na Oxford Street a v přilehlých oblastech. Policie celou oblast uzavřela.