1) Když mně bylo dvacet, stál jsem v únoru 1948 na Staroměstském náměstí. Za dvacet let znovu; proti hlavním sovětstkým tankům. Systém, kterému jsem věřil, mě zklamal, nepřestal jsem však doufat ve vlastní národ a nikdy by mě nenapadlo špinit svou zem.

2) Ti, kteří v šedesátém osmém slibovali věčně modrou oblohu, ohlásili se brzy ze západních tlampačů; také mnozí tehdy dvacetiletí jim uvěřili. Opustili domov, rodiče, odešli do ciziny, dali se zlákat větrnými mlýny. Byly mezi nimi i obě mé děti. Měl jsem možnost po létech je navštívit; nevede se jim tam líp, než by se jim vedlo doma a nejsou ani svobodnější.

Přál bych proto všem dnešním našim mladým lidem, aby směli vyjíždět do západních zemí, aby směli navštěvovat emigranty, třeba i dlouhodobě o prázdninových cestách. Na cestu bych jim dal jedinou radu: dívejte se okolo sebe otevřenýma očima!

Z. Z., Praha