Novinář a autor mnoha knih Arnošt Lustig zemřel v Praze v sobotu nad ránem. O jeho úmrtí informovala Markéta Mališová z Nakladatelství Franze Kafky. Bylo mu 84 let.

Jeho knihy o holocaustu jsou čteny po celém světě. K těm nejznámějším patří Démanty noci, Dita Saxová či Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou. Lustig čerpal ze svých zážitků z terezínského ghetta a koncentračních táborů v Osvětimi a Buchenwaldu. Kvůli holocaustu přišel téměř o celou svoji rodinu. Na jaře 1945 uprchl z transportu smrti a ukrýval se v Praze.

Po válce vystudoval Vysokou školu politickou a sociální v Praze, v roce 1948 působil jako zpravodaj a reportér Československého rozhlasu v izraelsko-arabské válce. Mezi lety 1948 až 1958 pracoval jako redaktor Mladého světa, poté působil jako scenárista Československého filmu. Stal se členem předsednictva Svazu československých spisovatelů, členem Svazu evropských spisovatelů a PEN klubu.

Bývalý zpravodaj Českého rozhlasu Jan Šmíd se s Lustigem přátelil během svého pobytu v USA a v Českém rozhlase vzpomínal, že se období, kdy spisovatel trpěl hladem, projevovalo jeho ohromnou chutí k jídlu. „Na různých akcích téměř nevylezl z kuchyně. Říkával, že se musí najíst dosyta, protože jídlo možná zase někdy v budoucnu nebude. Pořád se ale radoval ze života a byl to člověk velmi optimistický. Měl úžasnou energii a uměl kolem sebe rozdávat dobrou náladu,“ vzpomíná na Arnošta Lustiga Jan Šmíd.

„Byl všude doma, ale v Praze nejvíc," řekla o Lustigovi Markéta Mališová s tím, že život měl rád a žil ho naplno do posledních chvil. „Stále nevěřil, že je dobrý spisovatel. Nepřesvědčila ho ani řada ocenění, mezi jinými Cena Americké akademie umění a krásného psaní za celoživotní dílo, Cena Franze Kafky a další." To se ukáže za padesát let, říkal.

Spisovatel měl podle Mališové velké plány, chtěl dopsat několik knih, zajet do Paříže za Milanem Kunderou, zajít si ve Washingtonu na šťavnaté telecí kotlety a uspořádat přednášku na univerzitě v kanadském Quebecu.