Tradiční pražská kavárna má pro Alexandra Vondru pochopení. Čistě se obléká, mluví spisovně a za totality bojoval za svobodu a lidská práva.

My ostatní, s poněkud vyššími nároky, naopak kroutíme hlavou nad tím, jak těžko se sbírá k odchodu z Nečasovy vlády.

Alexandr Vondra selhal hned ve třech rovinách. Jednak coby manažer. Byl ministrem pro evropské záležitosti v Topolánkově vládě a měl na starosti české předsedání Evropské unii. Přitom nejspíš nevěděl, jaké má kompetence a povinnosti, koho má za podřízené (například pod fakturami podepsanou náměstkyni Hendrichovou — nebo mu ji snad „přidělil národní výbor“?) a co dělají. Že byla firma Promopro, zajišťující audiovizuální a tlumočnické služby pro naše předsednictví, vybrána bez výběrového řízení? Nevadí. Že byla přeplácena? Nevadí. Vondra příslušnou smlouvu nepřipravoval, nepodepisoval, ani nečetl. Půlmiliarda sem, půlmiliarda tam.

Podruhé Vondra selhal jako čelný ústavní činitel. Zapomněl, že jeho úkolem není jen reprezentace (naparování se před kamerami a zahraničními návštěvami), ale také že nese odpovědnost za svěřený úsek státní správy. A je jedno, zda ji budeme definovat trestně-právně nebo „jen“ politicky. Donedávna jsme věděli pouze to, že české předsednictví bylo neambiciózní a — až na podíl při řešení energetické krize — neúspěšné. Proslavili jsme se snad jedině arogantní Černého Entropou. Dnes víme, že bylo také daleko nákladnější než předsednictví srovnatelně velkých zemí, předběhli nás toliko Němci a Francouzi.

Ústavní činitel má rovněž povinnost vysvětlovat a zodpovídat se, v první řadě Poslanecké sněmovně. K tomu se Vondra dodnes nemá. Mlčí, mlží nebo jen kope kolem sebe. A odpovědnost hází na své podřízené. Kdo s ním pak bude ochoten spolupracovat příště? V roli ministra bez portfeje Vondra spravoval desítky miliard. Nyní je ministrem obrany a na starosti má desetinásobně větší rozpočtovou položku. Můžeme důvodně předpokládat, že ani dnes nestuduje závažné smlouvy a nemá pod kontrolou své úředníky. Pro armádu věru ponurá představa. Zato korupčníci, proti nimž sem tam vytáhne okázale do boje, mohou být v klidu.

Třetí selhání se týká Vondry — politika, místopředsedy ODS. Modrá družina se do pochybností ohledně svého financování dostala již na podzim 1997. Švýcarské konto jí prokázáno nebylo, mrtví sponzoři — a živý tenista a podnikatel v železárenství Šrajber — ano. Na sklonku loňského roku se objevila nahrávka poradce ministra životního prostředí, na níž hovoří o ulévání peněz na politickou kariéru svého šéfa. Martin Knetig byl označen za mluvku, solitéra a bezmála šílence, přesto Pavel Drobil z ministerské funkce odstoupil. Prý kvůli manažerskému selhání — výběru špatného poradce. Finanční toky v resortu životního prostředí jsou teprve prověřovány. O pozadí českého předsednictví už ledacos víme. Vondra se přesto nehlásí ani k rozkutáleným korunám, ani k práci vlastních lidí. Hlavně si však asi neuvědomuje stín, který na ODS opět padá.

Desítky miliard ze zakázky pro Promopro skončilo na účtech v Rakousku. Těžko zatím odhadnout, co z toho byla firemní provize a kolik (pokud vůbec) zbylo na jiné. Věřil bych, že Alexandr Vondra nevzal ani korunu, to není jeho styl. Kdyby mi však někdo tvrdil, že kryl odčerpávání veřejných peněz na účty občanských demokratů či jejich přátel, nehnul bych brvou. Něco se třeba ještě dozvíme (bohužel pravděpodobně z policejních nebo bankovních úniků). Už teď je ale jasné, že peněžní ústavy nepodávají podnět Finančnímu a analytickému útvaru ministerstva financí každý den. Zpravidla se tak děje, je-li s účty a hotovostí na nich divně nakládáno, například když je vybírána značná hotovost (a sypána do igelitek).

Opravdu toto všechno nestačí k tomu, aby Alexandr Vondra, dosud považovaný za politického gentlemana, rezignoval? To mu tak málo záleží na dlouho budované pověsti, kterou mu potvrzují nejen přátelé z disentu? Nebo se snad tak zuřivě pustil do partajní politiky, že ztratil smysl pro realitu a na svět kouká už jen očima šíbrů, kmotrů a velrybářů?

Prokáže-li se, že za spuštěním a rozdmýcháváním kauzy Promopro stojí prohnaný Martin Barták nebo dokonce mazaný Miroslav Kalousek, mnohé to vysvětlí, ovšem Alexandr Vondra vyviněn nebude. Trojí odpovědnost jde za ním, trojnásobně selhal. Leda že bychom přijali optiku, podle níž bojují prohnilí proti prohnilým a my musíme za všech okolností stát na straně těch nepatrně čistějších nebo aspoň distingovaně se chovajících a při jídle používajících příbor. Děkuji, nechci.