Výstava Spodní proud v Galerii Rudolfinum a Bolfova samostatná výstava na Staroměstské radnici (GHMP) představily v roce 2009 prvně jeho malířské dílo početnému okruhu návštěvníků významných pražských galerií a obě do značné míry předznamenaly jeho úspěšné výstavy v minulém roce.

Josef Bolf (1972), absolvent AVU v Praze, byl jmenován Osobností roku za nástěnnou malbu v Galerii Na shledanou ve Volyni, výstavu Osobní dispozice v pražské galerii Hunt Kastner Artworks na Letné, za účast na mezinárodní přehlídce Decadence Now! v Rudolfinu, výstavu Ještě místo — pustá zem v Západočeské galerii v Plzni a za mozaiku, kterou vytvořil pro Jurkovičovu vilu v Brně.

Mezi finalisty zmíněné ceny, která byla prvně udělena v roce 2002 v Galerii Klatovy Klenová, a před rokem byla předána významnému malíři Janu Mertovi (za rok 2009), bylo v tomto ročníku nominováno dvacet čtyři umělců mladé i starší generace, kteří zaujali svými intenzivními projekty. Byli mezi nimi například autorská dvojice Artamonov a Klyuykov — čerství laureáti Ceny Jindřicha Chalupeckého, Zbyněk Baladrán navržený za Archiv Emila Filly v GASKu aj., Jiří Černický za projekt Gagarinova věc ve Špálově galerii, slavný Jiří Georg Dokoupil za obrazy v Jízdárně Pražského hradu, ale i téměř neznámý umělec, epos 257, za instalaci 50 m2 veřejného prostoru na pražském Palackého náměstí aj.

Z mladých umělců se řadí k finalistům i Krištof Kintera a  Dominik Lang; ze střední generace nejvíc zaujaly výstavy i katalog Jiřího Kovandy a projekty Petra Nikla. K událostem sezóny patřily rovněž výstavy předních tvůrců starší generace, Zdeňka Sýkory, Adrieny Šimotové a Jitky Válové.

Ve dnech, kdy byl Josef Bolf v Praze jmenován Osobností roku, proběhla vernisáž nové kolekce jeho sugestivních obrazů v prostoru Galerie Jiřího Švestky v Berlíně (Josef Bolf, Schau nicht hin; Nedívej se tam; od 29. ledna do 26. března 2011).

V zásadě lze považovat za pozitivní, že členové poroty při volbě Osobnosti roku zhodnotili nejen intenzivní malířský výraz Bolfových prací, ale i jejich podstatný význam v kontextu přítomnosti. Zhuštěné emoce a napětí jeho obrazů vyjadřují intuitivně obecnou zkušenost: zamlčené věci, pocity a traumata, které nenechávají nikoho lhostejným.

Přestože Bolfovy obrazy vyslovují silné a nanejvýš osobní emoce, s pomocí distance ponechávají zároveň každému člověku velký prostor pro vlastní představivost a uvolňují v něm schopnost sdílet „dlouhý pohled“ na to, jak se hranice nesnesitelných stavů: úzkosti, prázdnoty, hrůzy, zločinu a zoufalství přibližuje a vkrádá do lidských obydlí.

Podobně jako betonové bloky sídlišť převálcovaly lidský rozměr periferie a dnes se valí dál do krajiny ve směru výnosných podnikatelských záměrů, tak ekonomická moc bez ohledu na život ničí vzpomínky lidí i paměť města. Způsobuje rozpad veškerých souvislostí i ztrátu společné řeči, které zbavují přítomnost smyslu.