Tyhle nové básně Petra Borkovce si mě čímsi podmanily. Zprvu jsem znal Kost v lese, která má v sobě cosi světlélkujícího a v posledním verši překvapivě animálně "jarního". Všechny jsou až zneklidňujícím způsobem krásné. Píšu to i s vědomím, že jsem k tvorbě a působení P. Borkovce v mnohém velmi kritický a tak mi mé čerstvé okouzlení působí samotnému mírné rozpaky... A proč vlastně ne...