Z celé kauzy kolem připravovaných krádeží ve Státním fondu životního prostředí mne asi nejvíce pobavila následující věta prezidenta Václava Klause: „Strany se mnou uzavřely nestandardní a zvláštní dohodu, kdy já budu osobním garantem věcí, na kterých se strany dohodly,” řekl podle serveru iDnes.cz a vyzval prý novináře k tomu, aby po obsahu dohody nepátrali. Reakce ČSSD na sebe nenechala dlouho čekat a obvyklý výpad proti Václavu Klausovi byl na světě. Také novináři se s radostí vrhli na tajnou dohodu a snaží se spekulovat, co bylo jejím předmětem. Jak si rozdělí strany mezi sebou policii? Zřízení Generální inspekce bezpečnostních sborů? Kde je ukrytý štěchovický poklad? Bude Klaus za to chtít oddálit euro nebo získat třetí funkční období? Téma dne je na stole. Pokud se ale nad hypotetickou tajnou dohodou zamyslíme, zdá se, že spíše než cokoli jiného jde o vrtění psem, které má zakrýt skutečný problém.

Skutečným problémem je totiž naprostá ztráta soudnosti vedoucích představitelů země. Předseda vlády se setká s policejním prezidentem v čase šetření citlivé kauzy, v níž má být sám vyslechnut. Setká se s ním navíc těsně před tím, než jde na koaliční jednání, které má danou kauzu řešit v politické rovině. Policejní prezident přitom přeskočí svého nadřízeného, ministra vnitra. Ministr vnitra kvůli tomu nařídí své inspekci prošetřit toto podezřelé setkání. Navíc se ukazuje, že v čase, kdy celá kauza eskalovala, se premiér zřejmě sešel i se šéfem protikorupčního útvaru policie, který celou kauzu vyšetřuje. Nečas se může tisíckrát zaklínat tím, že o celé kauze s nikým z policie nemluvil, že se s nimi prostě jen sešel. Nikdo soudný mu to věřit nebude. Tedy kromě prezidenta republiky, samozřejmě. Ten prohlásí, že celou kauzu nechápe a stane se garantem tajné dohody, která vše vyřeší. A skutečně, zdá se, že je vše vyřešeno. Michálek směřuje na své místo zpět, Martinů do zapomnění, vznikne nová inspekce a Knetig přijde s prohlášením, nad kterým by se ani soudruh Urválek nemusel stydět. Vše je, jak má být.

Problém je ovšem v tom, že Nečas při řešení celé kauzy s konečnou platností dorazil pošramocenou pověst české policie a její deklarované a požadované nezávislosti na politicích. Co načal Gross s kauzou biolíh, to rozjel Topolánek kauzou Čunek a Nečas to kauzou Drobil dokončil. Útěchou mu budiž fakt, že o závislosti policie na politických špičkách byl přesvědčen už i ministr vnitra Radek John, který poslal Michálka raději za svým kamarádem novinářem než na policejní vyšetřovnu. Bohužel v tomto kontextu vlastně souhlasím s tím, že opoziční poslanci odmítli omezení poslanecké imunity. V budoucnu může být totiž jedinou obranou proti hydře politicky zkorumpované policie.