Do první desítky nejhledanějších slov na českém internetu se tento týden probojovala klíčová slova Bosák a WikiLeaks, alespoň pokud můžeme věřit statistikám společnosti Google. Bosák se umístil, zcela pochopitelně, na prvním místě. WikiLeaks zaujaly místo třetí. Uznejte sami, že video, které přináší údajně uniklý záznam soukromého hovoru dvou fotbalových komentátorů, je pro většinu lidí zábavnější než desítky tisíc dokumentů uniklých z diplomatické pošty USA. Pomyslné stříbro mezi Bosákem a WikiLeaks naleží čerstvě mrtvému mistru filmových parodií Leslie Nielsenovi. Myslím, že tahle vítězná trojka vystihuje současnou dobu poměrně spolehlivě.

Bosákův výlev o pauze fotbalového zápasu těží především z neuvěřitelné oscilace mezi pravdou a lží. Lidé milují fotky paparazziů, záznamy odposlechů a momentky ze stále stejného důvodu. Vědí totiž, že to, co je vidět veřejně, je ve skutečnosti jen určitá role, kterou hrajeme, a doufají, že kdesi za ní zahlédnou skutečnost. Zároveň ale vědí, že možná celé to vtipné blábolení Bosáka s Táborským může také být nahraný skeč, virální video, které propaguje například onu internetovou adresu vpravo nahoře. Zábavné je právě to tušení, ta intelektuální hra, kterou tu před sebou máme. Fakt to řekli? Že se posra... Ne, to není možné. Nebo jo? Nebo né?