Ze všech transparentů, co jsem jich včera na demonstraci proti velké koalici na Václaváku viděl, mne nejvíc nadchl ten s velkým nápisem: Nevkus. Myslím, že to není jen tím, že jsem původním vzděláním estetik. Pojem nevkus přesně označuje můj intenzivní pocit z konšelů na pražském magistrátu, co má paměť sahá. Krejčí Richter s jeho blonďatou miss a nápadem na samosevypouštějící jezírko na Mariánském náměstí byl jen třešinkou na dortu orgií nevkusného chování našich konšelů. Od letošních voleb do pražského magistrátu jsem neočekával nic zázračného, ale těšil jsem se, že doba nevkusu by přeci jen mohla skončit. Ale mýlil jsem se. Ba co hůř, mýlil se i autor transparentu. Už to není nevkus.

Zdá se, že nová mocenská formace postoupila od nevkusu k něčemu, čemu se v jidiš říká chucpe. Teď od pouhé absence soudnosti, k formálně správnému, fakticky ovšem neuvěřitelně drzému chování. Chucpe je totiž když matkovrah a otcovrah žádá u soudu nižší trest, protože je sirotek. Chucpe je když rada města bude mít tzv. mrtvého radního. Chucpe je, když radním pro životní prostředí je vysoký manažer společnosti Eltodo. Chucpe je, když tři členové rady, která přináší nové obličeje, jsou členy představenstva Dopravních podniků a budou mít na starost i vyhodnocení korupční Opencard. Chucpe je, když dvě hlavní, soupeřící strany nakonec řeknou, že obě u té druhé našly pochopení pro devadesát procent svého programu. Chucpe bude až kontrolní výbor magistrátu připadne komunistům, protože je to přeci tradice.

Vím, že nic z toho, co zde píšu, není protiprávní. Nezpochybňuji legalitu, ani legitimnost nové radnice. Jen si prostě myslím, že je to tak jako v tom starém židovském vtipu. „Tatínku je chucpe k jídlu? ptá se dítě. Ne, chucpe je k zblití, odpovídá tatínek.” Tak jako nová vláda v Praze, dodávám já.