Sněm strany SMER — sociálna demokracia se o víkendu konal v severoslovenském Ružomberoku. Kromě jiného šlo jistě o mobilizaci členů a aparátu strany před komunálními volbami. Ty na Slovensku proběhnou za necelých čtrnáct dní, v sobotu 27. listopadu, a SMER-SD v nich v řadě měst usiluje o vítězství. Nejsledovanější bude zřejmě hlasování o postu primátora Bratislavy. Dosavadní starosta Petržalky Milan Ftáčnik zde totiž s podporou SMER-SD může uspět. V průzkumu z konce září za ním kandidátka pravicové koalice Magda Vášáryová zaostávala o více jak deset procent.

Ftáčnik je považován za moderního levicového politika. Svého času byl ministrem školství, v posledních komunálních volbách byl zvolen starostou bratislavské Petržalky. Hovoří o potřebě stavět městské nájemní byty nebo o podpoře cyklotras. Kromě toho ale v programu zjevně inspirovaném moderní sociálně demokratickou politikou navrhuje nechat rozhodování o 1 % veřejných prostředků (v případě Bratislavy jde o 2,2 milionu euro) zcela na občanech města, a zavést tak participativní rozpočet.

Ftáčnik dnes není členem žádné politické strany. To je kromě jiného důsledkem integrace levicových politických stran, která na Slovensku — na rozdíl od České republiky — zahrnula i místní komunisty. SMER-SD je tak nepochybným hegemonem levicové politiky. Zdá se ale, že nedává takový prostor vnitrostranickým názorovým platformám, aby přímo v něm našli reprezentativní místo i lidé Ftáčníkových názorů.

O důsledcích integrace levicových stran na Slovensku hovořil v sobotu ve svém projevu i předseda SMERu-SD Robert Fico. Na rozdíl od svého českého kolegy Bohuslava Sobotky ale nehledal prostor pro spolupráci s občanskou společností nebo možné koaliční partnery. Formuloval blokový spor mezi levicí reprezentovanou SMERem-SD a pravicí, kterou podle něj představují čtyři strany a dvě frakce současné vládní koalice.

Podle Fica musí SMER-SD v dalších volbách ještě více mobilizovat své voliče a získat tolik hlasů, aby bez něj nebylo možné sestavit vládu. Nechce uvolňovat žádný prostor případným koaličním partnerům na levici. Spoléhá se na to, že s ním koalici utvoří některé z pravicových stran.

Ústy svého předsedy SMER-SD v sobotu odmítl privatizaci státních podniků (letiště, nákladní železniční dopravy nebo tepláren). Odmítl také zvyšování spotřebních daní, protože je podle něj možné dané prostředky získat dodatečným zdaněním bank, které přes krizi vykazují vyšší zisky než v minulém roce. Spojení s odbory ve společném boji proti změnám v zákoníku práce Fico opakovaně zdůraznil ve svém projevu a manifestovala ho i přítomnost předáků několika odborových svazů přímo na sněmu.

Na předáka sociálně-demokratické strany ale Fico kladl až překvapivě silný důraz na obhajobu „národně-státních zájmů“. Nemířil ani tak proti slovenským Maďarům. Zde Fico jen zopakoval řečnickou otázku, proč vláda nekoná ve chvíli, kdy z Budapešti zaznívají hlasy, podle kterých by slovenští Maďaři měli mít volební právo i v maďarských volbách.

Nejsilnější útok, pokud šlo o nedostatečnou obhajobu národně-státních zájmů, totiž v jeho projevu zazněl pravděpodobně vůči vládnímu Křesťanskodemokratickému hnutí. „Nakonec ale,“ řekl Fico, „co můžeme očekávat od politiků, kteří dnes tvoří vládní koalici. Vždyť z těch, kteří na začátku devadesátých let aktivně působili ve slovenské politice, prakticky ani jeden nepodpořil deklaraci o svrchovanosti slovenského národa v červenci 1992, ani přijetí ústavy Slovenské republiky v září 1992, a dokonce někteří ještě organizovali samostatnou petici proti vzniku samostatného Slovenska.“ Možná by měla zaznít otázka, zda a jak se SMER-SD hlásí k odkazu naší poslední demokratické revoluce, když na představitele tehdejšího společenského hnutí útočí touto argumentací.

Druhý bod, který slovenskou politiku jako celek řadí kamsi na pomyslný východ, zazněl na závěrečné tiskové konferenci. Robert Fico během ní hovořil o nutnosti bránit se napadání ze strany vládní koalice a nabádal ji, aby se více zabývala Slovenskem a méně SMERem-SD, přestože oboje začíná na „S“. Kromě jiného pak řekl: „Musím vám potvrdit, že materiálu máme dost. Nemáme problém na každý útok, který na nás přijde ze strany vládní koalice, velmi tvrdě odpovědět.“ Férovosti politické hry nejen na Slovensku by jistě prospělo, kdyby si strany vzájemně nevyhrožovaly kompromitujícími materiály, vedly především programový spor a reálná podezření z kriminálních činů předkládaly především policii.

SMER-SD se skrze Roberta Fica na svém sněmu prezentoval coby bezpochyby levicová, národně orientovaná strana, která nemá zájem budovat kolem sebe širší společenské hnutí. To je legitimní pozice silné levicové strany ve východní Evropě. Čeští i němečtí sociální demokraté mohou členům a příznivcům SMERu-SD pouze předat zkušenost, že je to pozice dlouhodobě neudržitelná. Případný úspěch Milana Ftáčnika by možná mohl pomoci takto orientované debatě uvnitř zdaleka nejsilnější slovenské levicové strany.

Dnes si SMER-SD bezpochyby zaslouží lecjakou kritiku. Co by se nemělo stávat, je mediální manipulace, která nemusí spočívat jen na vytrhávání různých výroků z jejich kontextu. Jak elegantně zalhat o akci, která se konala pod titulem „Alternatíva proti chaosu a zdražovaniu“, předvedl v sobotu odpoledne na svém webu deník SME.