Poslední léta si rok co rok říkám, že příště se připravím na advent i Vánoce lépe. Podobně jako když byly děti malé a advent jsme prožívali ve znamení výroby dárků a dětských vánočních slavností. Obojího se ve velké rodině užilo vskutku bohatě a bylo třeba se připravit dříve. Děti odrostly, dárky tvoří či kupují samostatně, náš doprovod už nepotřebují — ba naopak.

Soustředěné přípravě na Vánoce mi dnes brání pracovní vytížení, protože prosinec patří k vypjatému období konce roku, kdy se na mne valí veškeré povinnosti spojené se zodpovědností statutárního zástupce neziskové organizace. Tradiční tiché adventní rozjímání, kdy má člověk jistotu, že vánoční zvěst znovu přijde v plné síle, stačí se jen připravit a otevřít, narušují starosti, co bude dál. Ke konci roku si můžeme s jistotou říct, přežili jsme, ale z čeho uživíme alespoň nejnutnější zaměstnance další rok, netušíme přesto, že jsme podali potřebné projekty a žádosti o podporu.