Hvězdičky, rohlíčky, kytičky, kolečka, kuličky, banánky. Peču vánoční cukroví. Na kšeft. Můžeme tomu třeba říkat, že diverzifikuji své zdroje příjmů. Anebo že dělám, co se dá. Kolem trouby je příjemně teplo, i když chvílemi i docela horko. Víte, jak vypadá třicet kilogramů vánočního cukroví? A blízko, blizoučko Štědrý den.

Píše mi jeden ze zákazníků na své objednávce: „Já bych možná s Vámi i měnil — přece jen děláte tu adventní práci a při pečení se člověku dobře přemýšlí i o sobě.“ Na tom něco je. Necháme teď stranou otázku, jestli někdy toho přemýšlení o sobě není už dost, jestli by ten čas věnovaný hledění na vlastní pupek neměl být nějak limitovaný, protože když není, tak se možná jeden může propřemýšlet někam, kde mu také nemusí být úplně dobře. To by ale bylo na jinou úvahu. Kytičky, rohlíčky, hvězdičky. Když jsem je přistihla i v andělském pozdravení: „...požehnaná jsi mezi hvězdami...“, nastal čas zpozornět.