Filozof Václav Bělohradský ve filmu tvrdí: „Co se stalo v roce osmdesát devět v Česku? Nepodařilo se vytvořit žádnou elitu, tedy elitu jako nositele univerzálních hodnot, které národ uznává jako svoje vůdce. Disidenti rychle vypadli ze hry a pak převládl jakýsi odstup od politiky. Politika byla vlastně jenom privatizací. Opravdová elita je ta, která dokáže reagovat na vlastní systémové chyby a udělá z těch chyb velké téma kolektivního vědomí a politické kultury."

Radim Procházka symbol ekonomické transformace nachází v Drnovicích. Uprostřed dvoutisícové vesničky stojí fotbalový stadion pro osm tisíc diváků. Je to opuštěný chrám zaniklé fotbalové civilizace, jíž kdysi vévodila slavná jména Karla Brücknera či Radka Druláka. Vzestup a pád drnovického fotbalového klubu je typický pro český fotbal, politiku a podnikání devadesátých let. Kromě gólů v něm hrají roli tajemní sponzoři, korupce či doping.

Film je stylizovaný jako „Cesta do pravěku". Účinkují v něm pravěká zvířata, je v něm několik švankmajerovských animací, přičemž fotbal je zde pojat jako případová studie pro obecnější analýzu toho, co se u nás dělo v devadesátých letech. Ve filmu vystupují kromě Bělohradského například filozof Miroslav Petříček, ekonomové Lubomír Mlčoch a Vladimír Benáček či sociolog Pavel Klvač.