Paní Reedovou znám od vidění a od sympaticky briskních odpovědí na Otázky Václava Moravce poslední neděli. Je škoda, že se nikde neobjevují ony teze protikorupční strategie, jejichž uplatňováním prosazovaným Reedovou se magistrát Prahy cítil natolik potenciálně ohrožen, že jeho představitelé přiměli političku k poslednímu gestu odporu vůči jejich počínání, totiž k její rezignaci. Je to projev charakteristického nešvaru našich medií, že meritum sporu mezi politiky je ponecháno v pozadí a omílají se údajné osobní pohnutky jeho protagonistů.
Zazní-li kdekoli na politickém fóru slovo korupce, budí pozornost už to, že někdo mrhá časem jen pro jeho další zprofanování. Přitom představit si mesiáše spasení z jeho prokletí je tak lehké. Strategické koncepty, jak správní rozhodování s veřejnými prostředky maximálně zprůhlednit k obecné kontrole v každé jeho fázi, jsou totiž v příslušných pravidlech notoricky známá. Jenomže většina králů nechce být viděna nahými (protože - nač by pak byli králi?) a tak všechny ty jednoduché postupy se zašmodrchávají úmyslně do různých byrokratických utilitarit. Nejhůře pak, když se ti mocní a silní spolčí do nějaké ODS („občanská demokracie stranou“). Ti ve svém neoliberálním papouškování budou ze svého založení vždy nakloněni odmítat regulaci postupů souvisejících s hospodářskou sférou. Těžko proto od nich očekávat důslednost v protikorupčních válkách, jak to ukazují právě dnes na pražském magistrátu. Rozhodně nesmíme brát vážně takto znějící hlavní téma, které ODS pokrytecky plánuje jako svůj volební marketink (světe nezboř se!).
Naopak - ta paní Reedová stojí znovu pro zastupování v Praze za úvahu, že?
Milan Štěpánský, Praha