Dočasnou instalaci s názvem Daleko od tebe připravily Anetta Mona Chisa a Lucia Tkáčová do industriální výstavní haly. Připomene zdejšímu mladému publiku, převážně studentům a absolventům uměleckých škol, známý proces s levicovým politikem a novinářem Vlado Clementisem ze začátku padesátých let.

Dočkali se v něm postupně jak povýšení, tak i oprátky i někteří z jeho soudruhů, kteří tuto politickou vraždu na objednávku, ať už z důvěry a loajality ke komunistické straně, nebo ze strachu před její mocí, jako žalobci nebo obvinění a odsouzení tehdy zinscenovali.

Soubor konceptuálních prací autorek využívá jednoduché formy textové koláže z novinových výstřižků na skle a řady vystavených stránek z Clementisovy knihy Listy z vezenia (vydané slovensky v nakladatelství Tatran, 1968).

Textovou informaci provází zvuková nahrávka osobního svědectví z dopisu, z něhož o patnáct let později čte Lída Clementisová své životní vyznání svému muži Vladovi. V dělnickém prostředí bývalé karlínské továrny zní její hlas jako smutná satisfakce.

Vizuální část instalace pokračuje digitálním tiskem rozměrné fotografie, kterou autorky vytvořily podle autentické matrice, dokumentující půdorys cca 2,25 čtverečních metrů ruzyňské cely, kde prožila Clementisova žena dvaadvacet měsíců (1951—52) v utajené soudní vazbě.

Dočasný otisk její samotky vznikl v rámci rezidenčního programu Futura Project v areálu zámku v Třebešicích. Pomíjivý půdorys cely, přenesený z trávníku na podlahu Karlin Studios, zpřítomňuje otřesné svědectví o dávné zradě a zneužití moci novodobou politickou inkvizicí.

Důležitou pasáž tvoří videoprojekce na boční stěně. Záznam performance ukazuje studenty gymnázia v Banské Bystrici. Ti se naučili nazpaměť poslední dopis, který psal Vlado krátce před popravou své milované ženě. Na videu diváci vidí, jak žáci seřazení na pódiu s nevinným nadšením svého věku recitují: Lída moja jediná… (2.—3. prosince 1952).

Pomník věnovaný památce Lídy Clementisové završuje instruktážní nákres jeho pomíjivé podoby na zdi. Černobílou kresbu obklopují fialové a růžové květy i úponky popínavého clematisu v mnoha květináčích.

Konceptuální přístup Anetty Mony Chisy a Lucie Tkáčové jen dočasně osvětluje a vrací do přítomnosti jeden z mnoha zločinů z temné minulosti komunistické strany.

Památník Lídě Clementisové (volné šíření sadby clematisů s instrukcí) autorky formulují jako výzvu vysadit popínavé plamínky klematisu okolo různých, už existujících pomníků, které časem obrostou a zakryjí květy. Přechodně se tak můžou stát pomníkem Lídy Clementisové.

V jejich instalaci přesto, a snad i společně s mladými diváky, vnímám přínos nových provokativních myšlenek, které lze sdělit právě prostřednictvím vizuálního poselství nových médií.

Mimo jiné instalace ukazuje, že se v Čechách staví nákladné pomníky hlavně proto, aby dějinnou událost masivně zhmotnily (nechaly ji zkamenět nebo pohřbít do kovu), a jednou provždy tak umlčely živé svědectví obětí, na které chtějí všichni zapomenout.

Anetta Mona Chisa & Lucia Tkáčová: Daleko od tebe (analepsie). Kurátorka: Zuzana Štefková, Karlin Studios, Křižíkova 34, Praha 8.