Stále si kladu otázku, proč nás handicapované tento stát stále sráží na kolena. Je skutečně zajímavé, že jakmile dojde ve vládních či stranických kruzích řeč na šetření ve státním rozpočtu, tak na prvním místě jsou vždy handicapovaní. Tato skupina lidí je jakýmsi politickým fackovacím panákem.

Dobře se do ní strefuje, málokdy se ozve tak hlasitě, že by se politici museli něčeho bát. My přece nejsme maminky na mateřské dovolené, my nemáme silné odbory, my nemáme silné společenské zastání. A že se tu a tam někdo z těch postižených ozve? To politickou garnituru vůbec nerozladí.

Zkrátka je tu jakási snaha odsunout 200 000 lidí na druhou kolej. Kde pak máme tu krásnou demokracii? Kde je ochrana občana tohoto státu? Kde je základní touha pomáhat? Představte si, že jste handicapovaný. Nemůžete chodit, používáte jen vozík, jsou jisté úkony, které kvůli zdravotnímu stavu nezvládáte. Nemůžete pracovat, a tak jste závislí pouze na invalidním důchodu. Invalidní důchod činí třeba 7 000 korun, po zaplacení nájemného vám na měsíc zbude zhruba tisíc korun.

Vy si ale musíte platit asistenta, který vám pomáhá jet ven, který vám pomůže obléct se, vykoupat, dále si platíte dovoz obědů. Na toto všechno dostanete příspěvek 4 000 korun. I tak máte se všemi těmito financemi co dělat. Prostě žijete od koruny ke koruně. Jste takovým otrokem státu, vládní rozhodnutí určují, zda si tento měsíc můžete koupit o pár rohlíků více, jestli si můžete koupit to či ono k jídlu.

Tak jako vždy si na začátku roku nasmlouváte sociální služby a doufáte, že snad nějak vyjdete. Kéž byste mohli jako stát vydat dluhopisy a půjčit si na další provoz. Ale tak to opravdu nefunguje. Vždy na konci měsíce vám nezbude nic, do poslední koruny vše utratíte. Najednou se dozvíte, že rodící se koalice chce handicapovaným snížit příspěvek o 800 korun. To je skutečně rána. Z čeho byste tedy zaplatili ty služby? Nastal by obrovský problém.

Ano, takový problém bude muset řešit spousta handicapovaných. Rodící se koalice na nich chce opět šetřit. Již před volbami ČSSD koketovala s ODS o tom, že místo peněz budou dávat handicapovaným vouchery. Bohuslav Sobotka vše odůvodňoval, že jako budoucí ministr musí přemýšlet nad šetřením. Opět šetření na postižených.

Nyní pro změnu se TOP 09, ODS a Věci veřejné po debatě s ministrem financí Janotou dohodly na tom, že lidé s prvním stupněm postižení, kteří dostávali příspěvek na péči o handicapovaného dostanou místo 2 000 Kč rovných 1 000 Kč a lidé s druhým stupněm postižení dostanou místo 4 000 Kč rovných 3 200 Kč. Toto rozhodnutí je nehumánní, co si počne takový handicapovaný, z čeho reálně nebude bude platit ony objednané služby?

To žádného politika nezajímá? Na dotaz odpověděly politické strany takto: ODS — To je zatím předmětem koaličních jednání. TOP 09 — Souhlasíme, klidně bychom i zrušili první stupeň a Věci veřejné — Ano, jsme pro omezení v prvním stupni postižení.

Co je toto za politické odpovědi? Žádného politika nezajímá, jak služby uhradíte, jestli máte co jíst, jestli máte na nájem. A jak se zachová Národní rada osob se zdravotním postižením? Prozatím jen Václav Krása je postupem koalice rozezlen, a bude se snažit udělat nápravu. Proč noviny a televize mlčí? Proč není vidět a slyšet slovo společnosti?

Tolik bych chtěl křičet do společnosti, jak je nakládáno s handicapovanými. Jak jsou porušována základní lidská práva. Postižení lidé nejsou ekonomickou silou, nejsou nadějí jako malé děti, proto je politické elity přehlíží. Jenže postiženým může být kdokoli a kdykoli a nikdo z nás si to nevybral, a přesto jsme na svých právech kráceni.

Kdy se to změní, kdy budeme normálními občany tohoto státu, kdy přestaneme být politickými rohožkami? Doufám, že se toho někdy dočkám.