Základní dramaturgická linie každého ročníku Divadelního světa bude vždy opřena o žijící osobnost a její občanský postoj prezentovaný skrze divadlo. Letošní první ročník festivalu Divadelní svět tak nabízí v průběhu jednoho týdne nevšední možnost zhlédnout všechny hry Václava Havla od dramatických prvotin až po scénické čtení jeho zcela nové, dosud nikde neprezentované hry Pět tet.

Podle pořadatelů se sice podobná přehlídka odehrála v New Yorku na podzim roku 2006, avšak brněnská událost chce být bohatší a dramaturgicky rozmanitější i o kreace vytvořené na základě jiných Havlových textů. Znovu nalezená aktovka Prase aneb Václav Havel’s Hunt for a Pig je jedním z nich a její uvedení linii věnovanou Havlově tvorbě otevře.

Slavnostní zahájení slibuje divákům úchvatnou podívanou. Inscenování Prasete se totiž na velkém pódiu pod širým nebem proměnilo z komorní miniatury v rozmáchlý kus s typickými prvky rukopisu uměleckého šéfa Divadla Husa na provázku Vladimíra Morávka.

Inscenace Prase líčí úsměvnou historku, kterak se — pravděpodobně na základě skutečné události — disident Václav Havel pokouší ve vesnici kdesi daleko za Prahou obstarat prase na zabíjačku. Celá vesnice je tudíž na nohou, neboť dodat prase Václavu Havlovi v čase začínajících 80. let 20. století je politikum. Ostatně zabíjačka je zde také důvodem pro setkání přátel z disentu.

Dějem hry diváky provází anglický novinář, jenž se touží dozvědět něco o naději střední Evropy, Češích a nakonec i o Gorbačovovi. Vypraví se tedy za disidentem Havlem na Hrádeček, kde s ním chce vést rozpravu, aby se v samotném finále dozvěděl jediné: Jděte už všichni do prdele!

Zatímco v zrcadlovém sále — kde se inscenace běžně uvádí a jehož kapacita je několik desítek míst — běží o groteskní a absurdní sled komorních obrazů na téma, jakými možnými i nemožnými způsoby lze prase sehnat, nesehnat, na koho tuto osudovou dodávku případně delegovat, a především — jak už to v Česku bývá — jak na tom co nejvíce vydělat, slavnostní uvedení nabídne divákům o několik řádů intenzivnější podívanou.

Už prolog představení chce diváka strhnout a omráčit. Zatímco se několik desítek postav v národních krojích pomalu zjevuje na jevišti, z reproduktorů se na aktéry skrze změť zvuků postupně začne linout legendární kytarový rif Anguse Younga z písně Highway to Hell slavných AC/DC. Jak příznačné. Inscenace má totiž být, dle slov režiséra Husy na Provázku, kombinací haškovské grotesky a kafkovsky mrazivého potácení se ve světě nevyřčenosti, nepojmenovatelnosti, neuchopitelnosti.

Umělecký účinek tak bude na Špilberku umocňovat burácivá hudba z reproduktorů, živá kapela, pěvecký sbor čítající několik desítek dětí, žen a mužů či pieroti. To vše dohromady chce zvýraznit absurditu našeho bytí skrze cyklicky se opakující citace ze slavné české opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta.

Několik desítek postav na jevišti tu ztělesňuje český lid, jenž v okázalých sborech za každé, byť sebetrapnější, situace stále dokola prohlašuje: „Proč bychom se netěšili, když nám Pánbůh zdraví dal…“

Nepochybně se najdou kritici, jímž bude už zase potvrzeno, že Vladimír Morávek je megaloman. Na druhou stranu je škoda, že tuto verzi Prasete nebude moci zhlédnout běžný divák. Obzvlášť ten z Provázku. Důvodů je několik: především jde o pravděpodobně jediné uvedení Prasete v této podobě. Vstupenka na představení stojí 360 korun bez rautu, 460 Kč s ním. Což může být pro mnohé přespříliš.

V neposlední řadě již samotná zmínka o rautu naznačuje, že slavnostní zahájení festivalu Divadelní svět Brno bude spíše politicko-obchodní událostí, jejíž součástí bude divadelní představení. Je to v řádu a logice naší současnosti, tedy to tak asi musí být.

V každém případě se ti šťastnější, bohatší či mocnější z návštěvníků festivalu mohou těšit na neobyčejný zážitek. V hlavních rolích uvidí Jiřího Knihu, Andreu Buršovou, Milana Holendu, Michala Daleckého, Martinu Krátkou nebo Jiřího Hajdylu.