Když starostka Chomutova Řápková nepochodila s externími exekutory, kteří neplatičům nájemného zabavovali část sociálních dávek hned u přepážky, aby pak sami za svou službu účtovali možná více než byl dluh neplatičů, pověřila tímto neradostným úkolem samotné zaměstnance magistrátu. V Lidových novinách jsme mohli vidět dokumentující fotografii — mladí muži a žena v černých brýlích a v černých tričkách s nápisem „správce daně“, v rukou šanon nadepsaný „mobiliární exekuce“, zrovna jdou na věc. Mají stejné pravomoci jako soudní exekutoři. Jejich tváře vskutku vyjadřují odhodlání učinit, jak se říká, spravedlnosti za dost. Možná kasírují nejprve ty, kteří dluží nejvíce, nebo to berou podle abecedy, nevíme. Nevíme ani — a můžeme se obávat, že nikoli —, zda rozlišují povahu dluhu a jeho dlužníka.

Není dluh jako dluh. Některý dluh vznikne, a dobře vím, o čem mluvím, aniž byste chtěli, vznikne prostě z velikého nedostatku peněz i na nejnutnější živobytí. Možná se i vám stalo, že jste neměli pouhou stovku, a vinou toho se situace zkomplikovala tak strašně, že vás to pak stálo stovek pět. Ty vám pak ovšem chyběly jinde, kde se z toho udělal chybějící tisíc, a přitom jste si vůbec půjčovat nechtěli, ba ani nepůjčili, a snad právě proto se to takhle šroubovalo vzhůru, což by ale mohlo být ještě horší, pokud by tomu chtěl člověk předejít nějakou půjčkou. Když nejsou peníze, dluhy se začnou samy vršit, aniž byste se vědomě zadlužovali. Je to neštěstí živelné povahy, které se hrne jako lavina, člověk ho ani nestačí registrovat, což je dobře, protože jinak by ho to ochromilo natolik, že by se ani o nic nesnažil, protože každé dostupné vydělání peněz — například za vykládání vagónů na nádraží — se jeví vzhledem k dluhotvorné lavině jako nedostatečné. Dokonce ani nemáte čas si pořádně hodit mašli.