Posledním příspěvkem k literárnímu odkazu Vratislava Effenbergera je rozsáhlý svazek Básně 2. Kniha uzavírá úplnou edici Effenbergerovy poezie, na níž by měly v budoucnu navázat tituly s prozaickými a teoretickými texty.

Svazek Básně 2 obsahuje básnické texty z let 1955 až 1986 — naprostá většina z nich byla doposud čtenářsky nedostupná. Spolu s básnickými sbírkami pak editoři do knihy zařadili studie týkající se právě autorovy poezie. Součástí je i rozsáhlá bibliografie básnického díla Vratislava Effenbergera.

Vratislav Effenberger (1923—1986) byl znám jako teoretik umění, historik české avantgardy, především však jako dlouholetý ideový organizátor české surrealistické skupiny. Ve svém díle navazoval na koncepty meziválečné avantgardy, zvláště pak na dílo Karla Teiga. Spolu s Teigem a dalšími umělci udržoval vývojovou kontinuitu tohoto hnutí už od padesátých let. V šedesátých letech proslul zejména jako znalec a editor rozsáhlého Teigova díla. Vzhledem k pozici surrealismu jako ideologicky nepřizpůsobivého umění a později i podpisu Charty 77 nemohl Effenberger s výjimkou druhé poloviny šedesátých let oficiálně publikovat. Jeho texty se proto šířily převážně formou samizdatu.

Vedle teoretických spisů se Effenberger věnoval i beletristické tvorbě. Čtenářsky nejpřístupnější jsou tzv. Pseudoscénáře, které si i přes změnu společenské atmosféry od doby svého vzniku udržují platnost díky černému humoru a cynismu, namířenému proti konzumní společnosti a jiným, stále aktuálním sociálním problémům. Pseudoscénáře byly kompletně vydány v roce 1991 pod názvem Surovost života a cynismus fantazie.

Vratislav Effenberger. Básně 2. Torst, Praha 2007. 1020 stran.