Precious je extrémně obézní afroamerická dívka z newyorského Harlemu roku 1987. Šestnáctiletá a demotivovaná studentka má dvě děti, které jsou výsledkem znásilnění jejím otcem. Jedno z nich má Downův syndrom. Její matka Mary se utápí v sebenenávisti a v televizním křesle, v jejím denním programu se střídá toliko sledování televize a jídlo, což má zřetelné důsledky jak pro její figuru, tak inteligenci. O znásilňování Precious otcem ví, což v ní vyvolává žárlivost a psychicky tyranské výpady vůči své dceři.

Nízkorozpočtový film natočený podle novely Push harlemské spisovatelky Sapphire z roku 1997 spoluprodukovala Oprah Winfreyová. Jako by zde její vliv byl cítit, přestože nebyla součástí tvůrčího týmu. Winfreyová je slavná americká moderátorka a herečka, která uvádí populární Oprah Winfrey Show. Časopis Forbes ji označil za nejbohatší Afroameričanku 20. století, zároveň ji řadí mezi významné filantropy. V intencích selfmademanství, které sama ztělesňuje i propaguje, se odehrává i cesta Precious pryč z rodinné kobky přeplněné cigaretovým kouřem, televizním kraválem, pachem přepáleného tuku a proudy matčiných nadávek.

Precious zprvu žádnou motivaci nemá, ve škole se líně povaluje a mžourá v lavici, aniž by kdy otevřela knihu či sešit a hlavou jí běhají buď scény znásilňování otcem, nebo denní sny o tom, že je slavnou celebritou, kterou miluje krásný bílý chlapec a obdivují davy. Až přemlouvání ředitelky školy, která ji sama navštíví, ji dovede do alternativní školy, kde se přes původně nevelké nadšení naučí pořádně číst, psát, získá základní sebevědomí, schopnost vyjádřit své pocity a odhodlání postarat se o své děti a odejít od matky.

Formálně se filmu daří vybudovat iluzi dokumentárnosti. Převážně ruční kamera a energický střih, neučesané používání hudby a občasné vnitřní monology Precious působí syrově a vyvolávají dojem dokumentární až sociologicky důkladné sondy do pasti chudoby a její reprodukce. Hrubé zacházení, násilí, nevzdělanost, pasivita, apatie, nenávist k bílým a sociální dávky.

Proč zrovna život Precious má být nakonec jiný? Po osvícené ředitelce původní školy narazí v alternativní škole na empatickou a svému povolání oddanou učitelku, krásnou lesbu jménem Blu Rose, která vynakládá obrovské úsilí, aby ve svých svěřencích zažehla jiskru odhodlání změnit svůj život. To se nakonec dikcí proslulého loňského Obamova hesla "Yes, We Can" vlastně stane.

Pokud je ale forma dokumentárně autentická, obsah je poněkud pohádkový a tudíž s formou v nesouladu. Ve vnitřním monologu Precious sice zazní, že miluje matematiku, knihu ve škole ale nikdy ani neotevře. Její obezita je na hranici morbidity, učitelku ani nenapadne zmínit se o možné dietě či sportu a v jednu chvíli ji dokonce v jídle podporuje. Školní třída se z party drsných gaunerek ze špatné čtvrti podezřele rychle promění v sympatický oddíl citlivých dívenek, které holt měly smůlu.

Pakliže jde o motivační pohádku, sporný je i moment stimulu. Hlavní roli zde hraje politická akce pedagogů představujících institucionální tendence k afirmativní akci. Bez nich by Precious nezvedla ani hlavu z dlaní. Film jako by tak obsahoval agitační zvolání po citlivosti institucí vůči znevýhodněným, zároveň Precious představuje jako postavu, jejíž motivace musí být průběžně monitorovaná a udržovaná experty, aby se nakonec přetavila do samostatnosti a energie změnit. Tématem pohádky pak není sama Precious, ale instituce afirmativní akce a speciálních programů — a jejich skvělá efektivita. Film sám tak černošskou dívku z Harlemu staví do implicitní role někoho, kdo je pasivní a kdo by sám v sobě energii změnit svůj život nenašel.

V České republice byl Febiofest zatím jedinou akcí, kde byl film k vidění. Na vině však není nezájem českých distributorů. Společnost Aerofilms o film projevila zájem, ale suma, kterou požadovali distributoři, je přílišná. Nezbývá než doufat, že se film nakonec do kinodistribuce dostane. Filmová analýza příčin a důsledků pasti chudoby za to stojí, stejně jako zobrazení, jak těžká je cesta ven.

Precious. Režie Lee Daniels. USA, 2009. 109 minut