Kdo by kdy neslyšel o Káhiře: trhy s kořením, poklady faraona Tutanchamona, tkalci koberců, romantické karavany… Ano, to vše tu opravdu je. Cestovní kanceláře však dobře vědí, proč vozí turisty pouze na bazaar, mohutnou citadelu a do čtvrti koptů, místních křesťanů. Skutečná Káhira, jíž Egypťan neřekne jinak než Misr, je totiž spíš než perlou orientu obrazem budoucího světa, půjde-li vývoj jako doposud.

Podstata problému je skryta už v samotném názvu: Misr — jak zvláštní slovo. Na straně jedné je to medína, vlastní metropole, na straně druhé celá zem. Egypt je v řeči Arabů také Misr. Podobně jako on je jeho hlavní město pyšné, živé, upachtěné, ale především zoufale těsné.

Káhiru stihl úděl mnoha velkoměst třetího světa. Stala se příslibem dostatku práce, snazšího zbohatnutí, nových možností. Dnes ji obývá přes sedmnáct milionů lidí žijících v největší koncentraci na metr čtvereční na planetě a její sídliště pomalu obrůstají i slavné pyramidy v Gíze, kvůli turistům dosud ohrazené úzkým pásem pouště.