Paříž je nutella, Paříž je miniatura, Paříž je skanzen sexuality dvacátého století. Nejčastěji opakující se znaky definují pro příchozího cizince dosud neznámé město. Dál se za tři dny proniknout nedá. Ulice je nutella. Na každém rohu se maže na palačinky a vafle. Ostentativně se ukazuje, aby bylo patrné, že se na ně nemaže nějaká bezejmenná hnědá hmota.

Eiffelovka se materializuje miniaturami, které šedivý a zarezlý originál předčí barevnou úpravou. Jsou zlaté a stříbrné. Eiffelovka poslouží i jako falický symbol. Takto se prodává na Montmartru, stejně jako nahota u tyče. Tam turisté hledají Paříž, o které slyšeli, četli a viděli ji ve filmech.

Vše je pod kontrolou. Sex jen na dosah a především zmenšený. Sex je politika.

A tak druhý den nezbývá, než si jít vyfotit Monu Lisu. Je to tady největší celebrita a je pořád na svém místě.