Festival byl letos mimo jiné pozoruhodný tím, jak k němu přistoupil český tisk. Snad proto, že v programu bylo letos mnoho dokumentárních filmů, které reflektují souvislosti globální ekonomiky a problematiku mocenských institucí, média přišla s nálepkou mající charakterizovat festival jedním slovem. Jihlava tak byla letos pro novináře, zvyklé od sebe navzájem „sexy“ jednoslovná označení událostí a fenoménů kopírovat, levicovým festivalem.

Možná pro značné zastoupení filmů explicitně orientovaných na politickou, sociální a ekonomickou kritiku si v české soutěži nazvané Česká radost ocenění odnesly filmy, které se nesou spíše v osobním a intimním duchu.

Cenu pro nejlepší český dokumentární film získal Jan Gogola, ml. za snímek Mám ráda nudný život. Film je založen na zápiscích Aleny Němcové o počasí, snech, cvičení, vaření a dalších rodinných a světových událostech, a jejich zachycení postihuje různé světy, existující naráz v jednom domě.

Porota také udělila Zvláštní uznání filmu Souboj s mozkem Jana Šípka. Snímek je trojportrétem hackera, spisovatele a hrobníka, kteří se vnímají jako světu vzdálení, vytrvávají v opozici, a zároveň do něj chtějí proniknout.

Cenu pro nejlepší světový dokumentární film udělil dánský filmař Jørgen Leth jako jediný porotce soutěže a ocenil film Basídž íránského režiséra Tamadona Mehrana. Film zkoumá podstatu islámské náboženské milice basídž, polovojenské organizace, o níž se opírá íránský režim — a snaží se dospět k pochopení mentality strážců islámské revoluce.

Cenu pro nejlepší východoevropský dokumentární film obdržel film Hranice slovenského režiséra Jaroslava Vojteka. Vojtek svou pozornost upřel k obci Slemence, kterou od roku 1946 protíná hranice, která od sebe na dlouhá desetiletí oddělila rodiny a příbuzné. V roce 2007 přichází ještě větší rozčarování obyvatel, protože po vstupu Slovenska do EU je hranice střežena daleko intenzivněji než předtím.

Cenu pro nejlepší experimentální dokumentární získal Američan Ben Russel za film Dělníci vycházející z továrny (Dubai). Russel se v něm vrací k původnímu snímku bratří Lumierových a v pouštním městě, které začíná vzkvétat díky příjmům z ropy, natočil jeho parafrázi.

Cenu diváků získal film Auto*mat Martina Marečka, který se na základě účasti na aktivitách pražských cyklistů a kritiků dopravní koncepce pouští do poodkrývání vztahu úřadů k projevům občanské společnosti.