V literární teorii existuje koncept modelového čtenáře. V kostce řečeno: Každý text předpokládá modelového čtenáře, který bude mít nejvíce pochopení pro jeho hru. Jednou je to intelektuál, který docení všechny hříčky a intertextuální odkazy, jindy zase služka, která vezme zavděk stokrát omletým klišé, protože se potřebuje utvrdit ve svých ryzích, leč nenaplněných citech. Pokud se modelový čtenář nekryje s čtenářem skutečným, skutečný čtenář nesnesitelně trpí.

Poslední dobou mne napadá, že i město má svého modelového čtenáře či přesněji modelového občana. A pokud se s ním reálný občan nekryje, je vystaven podobnému utrpení. Jak vypadá například takový modelový Pražan?