Možná jste v uplynulých dnech slyšeli, že prý padají teplotní rekordy. Ve stověžaté matičce naměřili o pár desetin stupně Celsia víc, než v roce 1983, a hned toho byl plný mediální diskurz. Jenomže skutečnost je bohužel taková, že u nás řádí zima — bez ohledu na to, jak se potíme.

Mráz ovšem nepřichází ani tak z Kremlu, odkud se nabádá k benevolenci vůči troufalým punkerkám Pussy Riot, ale z Hradu. Přímo z nejvyšších míst se odtud nabádá k rezervovanému postoji vůči Prague Pride a vůči sexuálním menšinám obecně. Všichni vědí, co si prezidentovi muži včetně pana prezidenta osobně o průvodu gayů a leseb myslí. Není to nic pěkného. Hlavně ale není pěkné, že se ty svoje předpotopní názory nestydí ventilovat na veřejnosti, a že jim za to nikdo neřekne ani to pověstné zaorálkovské ty, ty ty!

Ono by vlastně na Hradě bylo víc věcí, které by si takové ty, ty, ty zasloužily: od krádeže pera přes dobře placené přednášky v zahraničí (během dobře placené prezidentské pracovní doby) až třeba po poněkud nevěrohodné popírání globálního oteplování. Václavu Klausovi tohle všechno prošlo a pořád na nás z té televize státnicky a bez jakéhokoliv náznaku sebereflexe zírá. Jenom, pravda, o tom globálním oteplování poslední dobou trochu mlčí. Ale až se v zimě ochladí, určitě to na nás zase vybalí.

Ale chladno je už teď. Chladný vztah k „teplé menšině“, k Evropské unii, k občanské společnosti, k ekologům, k pravdě. Studené výrazy, studené sprchy, studené čumáky. Snad jen s kardinálem Dukou, Vladimírem Putinem a s ruskými sponzory svých publikací má náš prezident vztah, ve kterém je kousek toho srdíčka. Jinak se ale z Hradu šíří chlad jak z ledničky, a i když to ze začátku vypadalo celkem neškodně, za všechny ty roky se u nás zima pořádně rozlezla a všichni tak trochu duševně promrzli.

Ani letní sluníčko a čtyřicetistupňové teploty nás v tomhle nerozmrazí. A navíc nejvyšší sněhulák na Hradě ne a ne roztát... Možná má nakonec pravdu a ta vedra se nám jenom zdají?