Ať si kdo chce co chce říká, sto tisíc lidí na víkendovém Václavském náměstí je pouhé jedno procento české populace. Devadesát devět procent lidí na Václaváku neprotestovalo. Česká republika si proto zaslouží, aby jí Nečasova vláda věnovala svou láskyplnou péči i nadále. Narozdíl od nikým nevolené lůzy je totiž důvěryhodná a nečpí chlastem, vulgárním slovníkem a potyčkami, jak odboráře a jejich kamarádíčky v Reflexu krásně vystihl básník Petr Holec.

Demonstrantů bylo málo, vlastními silami by se nedostali ani přes pětiprocentní hranici do parlamentu - a přesto se po svém neúspěchu - vláda je v podstatě ignorovala - opovažují vyhrožovat „akcemi, které budou bolet“. Naproti tomu až požádá poslance o důvěru premiér Petr Nečas, bude ji mít. Všechna bolestivá vládní opatření tak budou plně legitimní Nic na tom nemění ani fakt, že někteří volení zástupci podpoří vládu de facto z opozice. Vláda je pevná, ministry vládnutí pořád baví a ani neutuchající kritika od povykující levice ji nedokáže znechutit.

Jde přitom o hodně: schválně si představte, že by všechno to kydání zasmrádlého neomarxistického hnoje dosáhlo svého účelu. Vládní politici každému rádi potvrdí, že zemi spravují s těmi nejlepšími úmysly a pro dobro všech. Co kdyby ale poslechli hlas ulice, otráveně pokrčili rameny a nechali víkendové kverulanty, ať se tedy předvedou, když jsou tak chytří?

Je téměř jisté, že odborářsko-socialistické spříseženectvo by zemi zadlužilo ještě mnohem více, než jak se to povedlo vládám předchozím - i když vzhledem k naprosté neschopnosti levice obecně nad tím vlastně visí otazník. Agentury by nám každopádně snížily rating. Nepomohla by ani privatizace školství, penzijního systému a Karlštejnu spřáteleným kmocháčkům. Znovuzavedení dávek pro nevidomé by nás pak definitivně uvrhlo do řecké spirály a další zvýšení DPH na rohlíky by ze země vyhnalo poslední zbylé miliardáře.

Komu by se levicové řádění nelíbilo, toho by Sobotka, Zavadil a Stöckelová zavřeli do gulagu na okraji Prahy. Jandák by dostal za úkol provést kulturní revoluci a vybrat osm normalizačních komedií, na které by se potom všichni museli povinně dívat, Rath by zase mohl provádět lékařské pokusy na internovaných redaktorech Reflexu - například by jim psychiatrickým kladívkem rozmlátil kolena („Ten reflex mi pořád přijde takový slabý...“). No a uprostřed Václavského náměstí by se dříve nebo později objevilo mauzoleum s vycpaným Vladimírem Iljičem Špidlou, před kterým by stáli v pozoru buďto pionýři, nebo členové obnovených lidových milicí.

Vláda naštěstí na nespokojené lidi kašle - v jejich vlastním zájmu. Zahrávat si s její důvěrou a vyhrožovat stávkami je ale v každém případě krajně nezodpovědné - ať už je těch protivládních individuí procento jedno, nebo třeba osmdesát, což shodou okolností naznačují poslední (zřejmě zmanipulované) průzkumy. Jak se nám pravicoví politici neustále snaží vysvětlit, mimo současnou vládu není žádná reálná alternativa, a v důvěryhodnosti česká vláda český lid s jeho věčným brbláním dokonce vysoce převyšuje. Co bychom si všichni počali, kdyby Nečas, Kalousek a Klasnová následovali okřídlené rčení a zvolili si jiné občany?

Na zahnívající plot z deseti milionů nevděčných kůlů by byl věru smutný pohled.