V poslední době se v souvislosti s nepokoji na Šluknovsku objevilo více moudrých úvah o tom, že Dělnická strana sociální spravedlnosti není tak nebezpečná, jak to na první pohled vypadá. Média prý její nebezpečnost nafukují. Tvrdí to většinou hlavy pomazané, které sice problematiku dlouhodobě studovaly ve Čtyřlístku, ale na živého nácíčka se do Hrusic podívat nepřijely.

Slepí a hluší

Autor tohoto článku si proto dovolí povzdech: už ho unavuje donekonečna argumentovat stejnými slovy stejným hluchým a stejnými obrázky stejným slepým. Ona únava pramení z nutnosti neustále popisovat „klasického nebezpečí“, které spočívá v legitimizaci ideologie této strany prostřednictvím posunu ve společenské atmosféře směrem k extremismu. A v nepochopení respondentů, že sám fakt, že DSSS zatím nezakotvila v oficiálních strukturách, mnoho neznamená. Tato strana je nebezpečná především svým stoupajícím vlivem v komunální oblasti, který jí zajišťuje permanentní předvolební kampaň, zaměřená proti Romům, za pomoci lží a výmyslů.

A je tu další nebezpečí, o němž se autor zatím příliš nešířil. To spočívá v nevšímavosti a lhostejnosti k faktu, že Dělnická strana sociální spravedlnosti je srostlá s neonacistickým strukturami na více způsobů. Takže dnes si autor dovolí alespoň pár ilustrativních příkladů z poslední doby, pro těch několik slyšících a vidících, kteří se přes úpornou snahu mainstreamových médií ještě nestali anticiganisty.

Už to začalo

Na počátku si autor dovolí slovo (aniž by tento slovní obrat jakkoli spojoval se starověkými texty), spočívající v jen na první pohled vágním prohlášení: Už to začalo.

Tím má s odpuštěním na mysli úspěch DSSS v komunálních volbách. Stalo se tak v Krupce, kde tato strana získala 7,24 % platných hlasů a na základě toho i dva zastupitelské mandáty. Autor se nechce dopustit omylu, ale má za to, že jde o první takový úspěch této strany ve volbách, a že se tomu úspěchu ve světle společenské přetvářky, která pozvolna nahrazuje svobodu, nijak nepodivuje.

Lži přebarvené na pravdu