Cestující městskou veřejnou dopravou přijde na zastávku autobusu nebo tramvaje, mrkne do jízdního řádu, zjistí, kdy nejbližší spoj jede, a podle toho, jak daleko míří, uváží: počkám nebo půjdu radši pěšky? Mimo město je to podobné, jen jiné: podívá se jednou a když spoj nejede vhodně, začne jezdit autem. Čím nepravidelnější a řidší interval spoj veřejné dopravy má, tím méně cestujících jím pojede, protože ti každodenní se zařídí jinak a příležitostní nebudou čekat, nemusejí-li. Pouhé seškrtávání spojů namísto jejich přizpůsobení potřebě cestujících - jiným trasováním, vhodnějším taktem, návazností v uzlových přestupních stanicích - vede tak zákonitě k jedinému: řídký spoj pojede prázdný, nikdo na něj nespoléhal a nikomu se nevyplatilo na něj čekat, bude dále seškrtán a nakonec zrušen.

Vláda projednává návrh státního rozpočtu a oficiálně kvůli úspoře, dost možná ale jen kvůli nevraživosti koaličních stran, navrhuje ministerstvo financí zkrátit ministerstvu dopravy na příští rok dotaci na rychlíkové železniční spoje o dvě stě milionů. U regionálních vlaků objednávaných opozičními kraji je škrtání ještě vyšší, o plánovaných šest set milionů zkrátka se ale hejtmani rozhodli s vládou soudit. Rychlíky mají slabší zastání. O dvě stě milionů nižší státní zakázka pro České dráhy znamená se započtením zvýšení DPH a cen energií nejméně osmiprocentní snížení počtu ujetých rychlíkových kilometrů, na konci ale podle vedení drah může být z účetních důvodů až dvojnásobná redukce spojů. Tabulka ukazuje, že nejpostiženější mají být tratě Jeseník-Krnov a Pardubice-Jihlava, což ale není nejpodstatnější.