Někdy se vlastní ucho diví, co vlastní ústa musejí vyslovit. Například takovou banalitu, že násilné řešení situací, které si žádné násilí nevyžadují, je vždy špatné. Jsou to právě ona ústa, kterými nás obdařil Stvořitel, abychom se alespoň pokusili takové situace řešit vzájemnou domluvou. Člověk si přesto, co svět světem stojí, často neodpustí tuto fázi vynechat a namísto výhod, které s sebou nese diskuse, vezme do rukou kyj.

Neexistuje doslova nic, co by mohlo ospravedlnit či omluvit napadení druhých lidí mačetami a obušky a jejich posekání a zmlácení, jak se to stalo nedávno v Novém Boru. Takový násilný akt by snad mohl (ale nemusel) mít nějaký smysl při sebeobraně, což ovšem nebyl tento případ. Nejsem nijak krvežíznivý, ale ti, co vzali do rukou mačety a obušky a šli druhé pobít, by měli za zdmi kriminálu pobýt hodně dlouho, aby dostatečně zchladli. Společnost proti takovým lidem nemá jinou ochranu a veškerá prevence bohužel selhává.

Důvodem k útoku prý byly předchozí urážky mladých návštěvníků herny (non-stopu s automaty) a jejich následné vyhnání z místnosti. Když pomineme další banální sdělení, že u hracích automatů nemá patnáctiletý mladík co pohledávat, toto není dostatečný důvod k násilnému napadení kohokoli a není to nic, co by se dalo interpretovat jako „hospodská rvačka“. Šlo možná o život, určitě o zdraví. A, protože účty si v Novém boru vyřizovali Romové, je dobré říci, že takové neadekvátní řešení, daleko přesahující starobabylonské „oko za oko, zub za zub…,“ neodpovídá ničemu v romské tradici.

Proč je vůbec nutné takovou samozřejmost opakovat? Protože se najdou lidé, kteří se něco takového snaží omlouvat, i lidé, kteří takových úletů jednotlivců zneužijí proti druhým, v tomto případě proti Romům jako celku.

Předseda novoborského Česko-romského sdružení Štefan Gorol odsoudil ozbrojené romské útočníky, řekl, že s jejich činem nesouhlasí a nabídl se, že pachatele pomůže dopadnout. Přitom ovšem udělal i tu chybu, že se ale pokusil tento zlehčit tvrzením, že velký podíl na něm má servírka a další hosté baru, kteří jednomu z mladíků podle jedné ze svědkyň nadávali že „je špinavej, že smrdí a má proto odejít z baru.“

Tato část jeho prohlášení byla nešťastná. Mohl vědět, že proti sobě popudí tu část veřejnosti, která si z informací vybírá selektivně pouze to, co se jí hodí. Tito lidé velmi ochotně „přehlédli“, že pan Gorol s tímto násilnickým činem nesouhlasí, a šíří prostřednictvím internetu lži, že se pachatelů zastává.

Pan Gorol tak nechtěně napomohl rostoucímu počtu tzv. anticiganistů, kteří vždy a za každých okolností házejí všechny Romy do jednoho pytle. Oblíbeným soustem těchto lidí je ponoukání, že Romové si mají mezi sebou udělat pořádek, jakoby za počínání některého z Romů byli odpovědní jiní Romové, kteří dotyčného třeba ani neznají.