26.6.1926 se narodil český filosof Karel Kosík. Jeho myšlení se formovalo jako tázání po podstatném. Jakkoli žil ve výlučném světě, reagoval citlivěji než jiní na reálné směřování společnosti. Jeho texty vyzývají k věcnosti a preciznosti jazyka, to za prvé, svým stylem.

Burcují k tázání; to nemůže být prosto „bolesti, která provází každé myšlení“, ale bez nepohodlných otázek, „bez myšlení a kritiky, jako pochodující bezhlavost“ - co by z nás bylo? To za druhé: Bytí člověka bez tázání je zbaveno lidskosti.

A konečně za třetí připomíná tradici, nabádající „spojovat triviální se vznešeným, lidské s ´božským´, nebo v terminologii Komenského ´Zemi s nebesy´“; ve světle tohoto odkazu si připomínejme, že „restaurace kapitalismu nevyřešila ani jednu z podstatných otázek dneška, pouze je všechny zatemnila nebo odsunula, a nepřímo tak vyzvala kritické myšlení, aby nemeškalo…“

Tento text má být poklonou myšlení českého filosofa Karla Kosíka. I když by je dnes leckdo rád zařadil, klasifikoval jako případ toho či onoho dobového —ismu, je myšlením živým, inspirativním, takovým, že na ně můžeme navazovat.