Nevím teď, zda obrat Nečasovy vlády na soudní zákaz stávky se opírá o reálnou chybu odborů, či o ignoranci vlády. Vím však , že odbory se nyní musí připravit na všechny možnosti, včetně generální stávky. Rozhodně jde o aroganci vlády — a nemylme se — ne všem, ale některým jejím členům může jít i o přesvědčení o ideální správnosti vlastního postupu a ne o pouhé zisky. Arogance je pak v jejich „černobílém vědomí“, které nepřipouští správnost a oprávněnost jiného názoru, než je jejich. „Opevňuje“ je však v pozici „ani o píď“. Této chyby se odbory i při značném rozhořčení nesmí dopustit a — podle mého soudu — se jí doposud nedopustily.

Jakákoli masová akce - demonstrace, stávka a tím spíše generální stávka, je vážná věc. Musí být připravena a to nejen organizačně.

Musí být připraveni účastníci — členové odborů a stávkující (a to i na možné represe) a musí být připravena i veřejnost. Její podporu stávkující potřebují. V případě odborových svazů a jejich konfederací jde o vědomí solidarity a vědomí role odborů — jsou , (přes pokles počtu členů, který jim byl a je stále předhazován), stále nejpočetnější občanskou organizací a nezávislou silou — samozřejmě „levicovou“ díky tradici a historii na politické scéně. Ano na politické scéně, neboť jak se ukazuje, nestačí jen volit parlamentní zástupce a pak se nestarat co dělají.Takový postoj podlamuje totiž realizaci demokracie ve společnosti.Obhajoba zájmů nejpočetnější společenské skupiny — zaměstnanců — je zcela legitimní a legální věcí. Odbory se dokonce dostávají do role obhájce zájmů i širších společenských skupin.

Musí být připravena veřejnost. Veřejnost musí — aby mohla odbory podporovat — vědět oč jde. Proto je zarážející, že se převážná část nedělní diskuse Miroslava Kalouska a odborových předáků na ČT24, obírala především formálními otázkami kolem legality vyhlášení stávky a výroku městského soudu. Že tak činil ministr Kalousek jako člen vlády, se nedivím. Vláda je v úzkých, přes své odhodlání. Potřebuje operovat legalitou, či nelegalitou stávky, aby odvrátila diskuzi o efektech jejich zamýšlených reforem. Pro odbory je sice legalita důležitá — většina populace nemá v oblibě nelegální aktivity — ( proto nechápu příliš výroky kolegy Dufka o živelných akcích blokády silnic, které „přihrávaly obavám činitelů“ o zdraví a bezpečí veřejnosti, ale o tom ještě dále) — rozhodující jsou však požadavky, o které jde, a jejich legitimita.

Odbory totiž neodmítají reformy, ale jejich zaměření a provedení. Například u důchodové reformy může být žádoucí prodloužení aktivního věku a posun odchodu do důchodu, ovšem musí být odlišena fyzická i psychická zátěž jednotlivých profesních skupin a to reálně. Nelze např. tvrdit, že horníci a hutníci mohou po expirační době přejít na méně namáhavá místa, když tato místa nejsou a pokud by mohla být — v oblasti sociální péče — tak je jednak vláda šetřícími opatřeními likviduje a také nemá koncepci jak na ně pracovníky přeškolit. Nelze např. tzv. sociálními reformami oklestit podpory zdravotně postiženým a podpory v nezaměstnanosti plošným omezením se zdůvodněním, že jsou zneužívány, aniž řeknu kdo a jaký počet je zneužívá. Nelze např. dělat reformy vysokoškolské politiky zavedením školného a tvrdit, že to přispěje ke zvýšení kvality vzdělání - (což samo o sobě je argument problematický) — aniž provedu či aspoň mám jasno o komplexní reformě celého školského a vzdělávacího systému. A tak bychom mohli pokračovat dál.

Jako jednomu ze tří mluvčích „Sdružení stávkových výborů“ před 21 lety tato diskuse o formálních právech ze strany odborů mnoho připomíná. Po vyhlášení požadavku generální stávky tehdy prvé dny byly telefony plné dotazů po legalitě ale současně i legitimitě stávky. Tehdy ovšem „Je to dovoleno?“ nebylo současně dotazem „Je to oprávněno?“. Převážná část veřejnosti byla přesvědčena o oprávněnosti konce politiky reprezentantů minulého režimu. Proto při této analogii musí odbory o oprávněnosti změny reforem stále průběžně přesvědčovat.

A ještě k pokryteckým obavám vlády a dalších činitelů o zabezpečení zdravotních, bezpečnostních a jiných služeb, či o dělání si stávkou rukojmí z veřejnosti, vydírání atd.

V konfederacích mají všechny odborové svazy ve stávkových řádech klausule o postupu stávkujících a stávkových výborů. Členy konfederace jsou přece též zdravotnické odbory, odbory hasičů a i policie, nemluvě o jiných profesích — to si skutečně myslíte, že tito lidé nemají sociální a profesní zodpovědnost a že se nebudou řídit těmito pravidly? Nebo jsou vaše „obavy“ zástěrkou dalších útoků na práva odborů? Nasvědčuje tomu vaše starost o „pravidla“.