Zaplatili byste sobě či svým dětem jeden a půl milionu korun za tříleté vzdělání na elitní univerzitě zaštítěné hvězdami akademického světa? Přesně taková možnost se otevírá ve Velké Británii, kde skupina slavných akademiků a podnikatelů zakládá New College of the Humanities. Střední hodnota ročního příjmu britské rodiny s dětmi je přitom podle údajů Eurostatu v přepočtu přibližně 380 000 korun.

Další novinkou je, že škola vzniká jako podnikatelský projekt, jehož účelem je přinášet svým podílníkům — skupině akademiků a investorů z byznysu — zisk. Oznámení o jejím založení přichází symbolicky v době, kdy vláda seškrtala výdaje na vzdělání, poté, co bylo navýšeno maximální možné školné na veřejných univerzitách (poloviční proti nově vznikající škole), a po nedávných masových demonstracích mladých lidí. Na těchto demonstracích mladí lidé protestovali právě proti snižování veřejného a navyšování soukromého financovaní vysokoškolského vzdělávání.

Není tedy překvapením, že nový projekt vyvolal silné reakce. Již před nějakou dobou se přitom začaly ozývat hlasy o vzniku další bubliny na trhu — tentokrát v oblasti placených akademických titulů, především MBA. Otázkou je, zda získané vzdělání má skutečně odpovídající hodnotu nebo zda naopak zbytečně a přemrštěně nezadluží studenty do budoucna.

Tato událost a s ní spojená debata by neměla uniknout pozornosti ani v našich končinách, protože navozuje otázky, s nimiž se také snažíme a budeme muset vyrovnat. Chceme vysokoškolské vzdělání, které se čím dál více podobá zboží nebo je stále považujeme za hodnotu, která nemá podléhat podnikatelským principům? O čem bude vypovídat vysokoškolský titul? Bude takzvané elitní vzdělání přístupné jen mladým lidem s odpovídajícím materiálním zázemím, s jasnými důsledky pro vývoj nerovnosti ve společnosti?

Vznik takovýchto individuálních projektů je rychlejší a na první pohled snadnější reakcí na churavějící veřejné vysoké školství než postupné systémové změny. Je však řešením — a i to s otazníkem — jen pro vyvolené.

Text vychází v rámci projektu Kritická ekonomie, jehož je Deník Referendum partnerským médiem.