V reakci na tajnou nahrávku s groteskními výroky faktického předsedy strany Věci veřejné Víta Bárty, které vrhají podivné světlo na stranické financování a Bártův vztah s prezidentem, prohlásili někteří koaliční partneři, že budou prý po Bártovi „žádat vysvětlení“. Toho se jim vzápětí dostalo: Bárta prý jen tak blábolil v opilosti.

„Žádat vysvětlení“ je taková standardní politická formulka, kterou politici občas pronášejí, když nevědí, jak se zachovat, anebo se nechtějí zachovat tak, jak by jim velely slušné mravy, kdyby je měli. Patří do stejné kategorie výrazů jako třeba „umím si představit“.

„Žádat vysvětlení“, a hrát tak o čas, má ovšem smysl, když se něco dá vysvětlit tak, že na základě poskytnutého vysvětlení lze mezi partnery obnovit více méně normální vztahy. To ovšem v případě Bártových výroků možné není.

I kdyby jen opilecky fabuloval, znamená to, že nejmenší vládní stranu ovládá individuum, které za jistých okolností neví, co říká. Buď proto, že pod vlivem alkoholu vůbec neručí za své výroky, nebo proto, že je opilé mocí tak, že ztrácí veškerou soudnost.

Jak ale máme vědět, kdy mluví pravdu? Jak máme vědět, které z množství rozhovorů, jež poskytl v poslední době médiím, často na závažná témata celospolečenského dosahu, učinil střízlivý nebo v duševním stavu, v němž dokázal potlačit chorobnou megalomanii natolik, že nelže?

Potíž je v tom, že zatímco některé z výroků Bárty na nahrávce jsou úplný blábol, přinejmenším část toho, co vykládá, není zřejmě daleko od pravdy, zejména pasáže o prezidentovi a stranických financích. Je to podobné jiné nahrávce: té, v níž před lety vykládá, jak hodlá využít politickou stranu jako divizi své bezpečnostní agentury pro prosazování ekonomických zájmů.

A co na to koaliční partneři, kromě toho, že „budou žádat vysvětlení“? Předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg reaguje na bizarní chování VV a jejich faktického šéfa, jak už bývá v poslední době jeho neblahým zvykem, pomyslným pokrčením ramen: jestli prý novinář, který ho zpovídal, ví o nějakém lepším koaličním partnerovi, ať Schwarzenbergovi zavolá. A stranické finance s pomocí černých peněz? Má prý dlouhodobě „temný“ pocit, že VV nejsou v české politice osamělé…

Důležitější než tohle všechno jsou prý plánované reformy. Jak má ale veřejnost oněm údajně veledůležitým reformám věřit a podporovat je, když se vláda ze všeho nejvíc jeví jako cirkus druhé kategorie? A nejde zdaleka jen o VV.

Koneckonců i vládní garant oněch slavných reforem, místopředseda a faktický šéf TOP 09 Miroslav Kalousek, po večerech volá šéfredaktorům hlavních deníků a tvrdí jim, že má tajnou nahrávku z jejich zasedání, načež vše příštího dne vysvětlí jak o „mystifikaci“. Údajně je přitom úplně střízlivý.

„Vysvětlování“ je těžištěm vládních aktivit, ale bohužel se netýká reforem, které, pokud projdou, mohou ovlivnit miliony lidí na mnoho let dopředu. Týká se především nepřetržité řady koaličních a vnitrostranických průšvihů a skandálů.

Předseda vlády tak nemá čas už na téměř nic jiného než neustále žádat jakási „vysvětlení“ od svých koaličních partnerů, nebo naopak „vysvětlovat“ obvinění z korupce ze strany vysokých představitelů občanských demokratů. A když se konečně jednou vzmuží, dostane výchovný politický výprask z Hradu, jehož hlava zastává názor, že „vláda je křehké sdružení, a vypadne-li z ní jakýkoliv kamínek, je to zneklidňující“.

My, občané, si zase máme právo myslet, že zneklidňující je, že tímto kamínkem, který nesmí z křehké vlády vypadnout, jsou véčkaři Víta Bárty, který prohlašuje, že si může dělat s prezidentem, co chce. Není divu, že lze zaslechnout spekulace, že na politické scéně prošpikované tajnými nahrávkami má jednu v sejfu, s prezidentem v hlavní roli, i bývalý šéf bezpečnostní agentury Bárta.

Máme vládu, která nemá úctu občanů, a důvěru tudíž nemohou požívat ani její reformy. To není třeba pracně dokládat. Stačí číst průzkumy veřejného mínění. Smutné je, že úctu jeden k druhému nemají ani aktéři vládní koalice, kteří tráví nemálo času vzájemným okopáváním.

Ještě smutnější ovšem je, že jednotliví představitelé vládní tragikomedie nemají dokonce ani sebeúctu.

V případě lidí, kteří už do politiky šli s tím, že budou podvádět, odposlouchávat, vydírat apod., to možná není překvapivé. V případě lidí jako je Schwarzenberg nebo Alexandr Vondra, což byli v minulosti úctyhodní muži, se ukazuje, že moc korumpuje i myšlení těch, u nichž by to jeden nečekal.