Porevoluční Češi občas připomínají tenisák, který poskakuje po anglo-americké antuce ze strany na stranu a nadšeně sbírá moudra tu u jednoho, tu u druhého anglicky hovořícího bratránka. Svého času pro nás Thatcherová, Clinton, Blair, Bush i Obama znamenali totéž, co Mahariši pro Beatles: na dálku nás učili, jak se „to“ má dělat.

Pokaždé se ale ukázalo, že kromě některých bývalých členů prognostického ústavu není ani v Praze, ani v Londýně, ba ani ve Washingtonu D.C. nikdo doma prorokem. Každý zahraniční zvěstovatel jediného správného paradigmatu časem upadl v opovržení. Český tenisák na to ale pokaždé reagoval pružně, bez okolků se rozletěl hledat pravdu jinam, po krátké návštěvě na opačné straně transatlantického hřiště se zase vrátil zpátky, a tak pořád dokola.

Naposledy tímto způsobem expiroval dříve inspirativní Obama, když se mu nepodařilo zavřít ani to ubohé Guantanámo. Jenže ouha. Na britských ostrovech způsobilo tamní konzervativně-liberální duo svými „tupými škrty“ takové demonstrace, že by na něco podobného českým odborářům nestačily všechny Karosy, co po světě existují. Několik rozjařených poddaných Jejího Veličenstva dokonce vyzkoušelo péra limuzíny, ve které následník trůnu princ Charles se svou chotí spěchali na koncert v opeře.

Britská vládnoucí třída má ovšem své letité zkušenosti: poslední revoluce tam byla v sedmnáctém století a ne před jednadvaceti lety jako u nás, což o něčem svědčí. Nasrané lidi je třeba ukonejšit pohádkou, bude se proto konat královská svatba. Ta před třiceti lety, když si princ Charles bral svou bývalou choť, měla úspěch velký, a ta páteční ho bude mít jistě ještě větší. Kontury Kate Middletonové jsou tak nějak popelkovitější, takže jediné dívčí oko nezůstane suché a jediný reklamní spot z přímého přenosu nepřijde nazmar.

Kromě odvedení pozornosti od nepříjemné ekonomické reality má ale svatba prince s neurozenou dívkou ještě jeden význam: na rozdíl od předchozích demonstrací, kdy Britové protestovali proti těm nahoře, se tentokrát Britům shora demonstruje to, že některé hodnoty si jejich občas dýchavičná monarchie ani v jedenadvacátém století rozvracet nenechá. Poddaní udělají lepším lidem špalír, demonstrace republikánů se zakážou a pokud bude někdo dělat podezřelé pohyby, Scottland Yard ho zastřelí.

Neodolatelné.

Český napodobovací tenisák se od toho ale asi jenom neškodně odrazí, přestože odvést pozornost od činnosti nedávno znovuzrozené trojkoalice do říše pohádkových fantazií by psychickému zdraví voličů prospělo. Prezident Václav Klaus je jednak už řadu let (šťastně?) ženat. A také u nás občané na poměry sice nadávají, chodit na demonstrace jsou ale líní a jenom občas pošlou nenechavému tatíčkovi propisovačku.

Přesto i u nás bude o víkendu k vidění špalír, jímž budou pochodovat nositelé momentálně de facto nedotknutelných hodnot. Nebude to v Londýně, ale v Brně, a namísto modré krve se bude pod policejní ochranou promenovat bílá rasa.

Možná by se měl Václav Klaus přece jen narychlo rozvést a najít si novou letušku. Modrá, nikoliv zelená krev mu už ostatně v žilách koluje.

Do neděle je ještě dost času. Stačilo by obětovat Livii na oltář vlasti, přivést k němu nějakou mladší a hezčí buchtu a udělat pár tahů chilským perem na příslušném formuláři.