Tureckým prezidentem zůstane Erdoğan, vyhrál i druhé kolo
Petr JedličkaDevětašedesátiletý státník předstihl opozičního lídra s podobným rozdílem jako v prvním kole. Jeho kritikové se obávají dalšího utužování režimu. Stoupenci naopak slaví začátek „tureckého století“.
V čele Turecka zůstane i nadále Recep Tayyip Erdoğan — prezident s autoritářskými sklony, jež vládne zemi už dvacet let. Rozhodlo o tom druhé volební kolo, které skončilo v neděli. Erdoğan získal lehce přes 52 procent odevzdaných hlasů. Jeho vyzyvatel z řad opoziční šestikoalice Kemal Kiliçdaroglu necelých 48 procent. Mezi kandidáty zůstal tak zachován podobný rozdíl čtyř, respektive pěti procentních bodů, který je dělil i v prvním kole.
„Sliboval jsem vám, že tu nebudu jen do neděle; že s vámi zůstanu, dokud neumřu. A dnes jsme řekli: ,Pá, pá Kemale,'“ posmíval se Erdoğan soupeřovi v prvním povolebním projevu.
Mezi pozorovateli byly letošní volby vnímány jako mimořádně otevřené. Pozici režimu totiž oslabovala velká inflace, kritizovaná reakce na únorové zemětřesení, při němž zemřelo přes padesát tisíc lidí, i zmiňované sjednocení většiny opozice.
Po prvním kole byl ale Erdoğan opět za velkého favorita. Jednak získal jen těsně pod padesát procent hlasů a jednak se měla přerozdělovat do druhého kola už jen podpora ultranacionalistů, jejichž kandidát Sinan Oğan v prvním kole vypadl.
Opoziční lídr Kiliçdaroglu se pokusil ultranacionalisty získat slibem repatriace všech uprchlíků v zemi. Oğan osobně ale nakonec podpořil Erdoğana s odkazem na opoziční vstřícnost ke kurdským separatistům.
Pozorovatelé připomínají, že Erdoğan je u velké části populace stále upřímně oblíbený jako silný státník, konzervativec a budovatel. Před prezidentský palác v Ankaře dorazilo v neděli večer oslavovat přes 300 tisíc lidí.
Co bude dále
Od dalšího mandátu si stoupenci Erdoğana slibují překonání stávajících krizí, ještě větší posílení tureckého vlivu v mezinárodní politice a další bohatnutí země, respektive rozvoj infrastruktury. Erdoğan slíbil přímo „turecké století“. Oponenti mají naopak strach z posilování autoritářství, odchodu mladých a elit, intelektuální stagnace a prohlubování hospodářských problémů.
„Realisticky se dá očekávat další posílení kontroly nad státními institucemi a nad médii, jakož i tvrdé potlačování disentu. Inflace zůstane zřejmě vysoká, protože Erdoğanův režim preferuje politiku nízkých úrokových sazeb (...). V zahraniční politice zřejmě bude Turecko i nadále komplikovat švédské přistoupení k NATO a zaujímat pozici mediátora mezi Ukrajinou a Ruskem,“ píše Paul Kirby na BBC.
Turecký prezident má dle ústavních změn z roku 2017 pětiletý mandát a pravomoci srovnatelné s americkým. Erdoğan se může aktuálně opřít navíc i o sněmovní většinu, jejíž páteří je koalice jeho AKP a ultranacionalistické MHP. Opozice si polepšila v letošních parlamentních volbách, které se konaly spolu s prvním kolem prezidentských voleb 14. května, o celkem 21 mandátů z 600. Na sněmovní většinu ale nedosáhla.
Jak si může někdo slibovat "překonání stávajících krizí" od toho, že se nic nemění, a že zůstává ten. kdo už je tam 20 let?
Skutečně, inteligence Erdoganovi voliči moc nepobrali. Což je ovšem ještě to nejlepší, co se dá o nich říci.
Další doklad toho, jak málo je možno se spoléhat na mechanismy volební demokracie, která měla být definitivní zárukou před všemi diktaturami a autoritářskými režimy. Právě tito autoritáři mají jedinečnou schopnost manipulovat davy; tyto davy jdou bezmyšlenkovitě za svým vůdcem, a svému utlačovateli ještě provolávají slávu.
Možná, pane Poláčku, že turečtní voliči nebyli zas tak úplně zmanipulovaní a bezmyšlenkovití. Třeba mysleli mj. na to, že nechtějí mít prezidenta, který by se dobrovolně zařadil do "loutkového ansámblu" impresária strýčka Sama... Prozaičněji řečeno, Erdoğan - při všech svých necnostech - pro mě mohl představovat jakousi záruku nezávislosti Turecka. Třeba - jistě, že je to jen pouhá spekulace - si někteří z nich vzpomínali na to, jak trapně a uboze působil německý kancléř, když v jeho přítomnosti americký prezident konstatoval odhodlání zničit Nord Stream (tedy provést akt státního terorizmu), pokud Rusko napadne Ukrajinu.
Prý
"zničit Nord Stream (tedy provést akt státního terorizmu)"
míní Václavů, naše ruská filcka.
Pane Václavů, zase jste se jednou odkopal - jediná motivace všech Vašich politických postojů a komentářů je nepřekonatelná averze vůči Spojeným státům. Že se za vlády Erdogana milióny občanů Turecka dostávají pod útlak čím dál tím zjevnější diktatury je Vám naprosto lhostejné; Vy vidíte "svobodu" jenom a jedině v nezávislosti na USA...
Pane Poláčku, zdali a jak jsem se případně "odkopal", to nechávám na posouzení každého jednoho čtenáře této diskuse a tedy nemíním o tom s vámi polemizovat. Chtěl bych se ale pozastavit nad jinou věcí... Pokud si nějaký jednoduchý trouba, jako třeba pan Kolařík, nedokáže vysvětlit vítězství jím nefavorizovaného kandidáta v nějakých volbách jinak, než, že ho zvolila většina hlupáků (patrně ještě větších, než je on sám), kteří se nechali zmanipulovat, tak na tom neshledávám nic zvláštního. Je to prostě vysvětlení odpovídající jeho slabším mentálním schopnostem. U vás mě ale takováto simplifikace přece jen poněkud překvapuje... Pro srovnání uvedu v dalším příspěvku citaci delší pasáže z komentáře Břetislava Turečka na ČRo+ k této věci. Ať už s tím budete (jak předpokládám) více, či méně nesouhlasit, snad vám to alespoň s nějakou mírou přesvědčivosti připomene, že v politice (tak jako skoro i všude jinde) bývají věci většinou složitější, než jak by to vyhovovalo našemu "id" (tedy tomu "malému kolaříčkovi" v každém z nás:).
P.s.
Přiznám se, že by mě dost zajímal váš názor na již zde zmíněný případ Nord Stream. Pro mě osobně je to dost zásadní věc. Bohužel je ale tato věc asi příliš "horkým bramborem" i pro ne zcela mainstreamový Deník Referendum, takže se zde nějakého zásadnějšího článku na toto téma asi nedočkáme. Berme to ale s pochopením - nám, které tato práce neživí, se to mluví...
Břetislav Tureček
“...Klíčovou otázkou ale je, proč všechny ty výhrady proti dosavadnímu prezidentovi nepřesvědčily většinu voličů - paradoxně i těch chudších, na které obvykle hospodářské těžkosti dopadají nejsilněji. Stručné vysvětlení zní, že Erdogan jim prostě nabídl pocit hrdosti a sounáležitosti a navíc přitom mluvil o hodnotách, které jsou jim bližší, než momentální kampaně liberálů v západním světě. Dobře je to vidět na způsobu, jak opakovaně volí turečtí občané žijící v Německu. V německých volbách obvykle hlasují pro Zelené a jiné levicové strany. Když se ale účastní voleb tureckých, naházejí Erdoganovi větší procento hlasů, než jich prezident získává od svých stoupenců přímo v Turecku. Němečtí Turci tedy jednou hlasují s nadějí, že jim to usnadní život v jejich nové evropské vlasti, potvrzení jejich identity a kolektivní důležitosti jim ale umožní teprve hlasování pro silného vůdce v jejich vlasti původní. Zdánlivě iracionální a nevýhodné vítězství Erdogana ale není žádný unikát. V Izraeli před půl rokem vyhrála volby židovská koalice zahrnující kromě náboženských radikálů i třeba usvědčené protiarabské rasisty a teroristy. Izraelci si je zcela svobodně a záměrně vybrali a výhrady liberálů i varování ekonomických expertů, jak na tuto vládu Izrael doplácí, je v jejich přesvědčení a volbě možná ještě více utvrzují, namísto aby je odradily. Jestliže tedy Izrael aTurecko jsou považovány za jakésy výspy západního vlivu na blízkém východě, poslední volby ukázaly, že oba státy jsou pořád jednou nohou a mentalitou součástí orientu a jeho kmenových identit. I proto bude bezesporu Turecko i po volbách hrát v regionu nemalou roli. Erdogana po jeho ve letočích poslední dekády začali brát na milost Saudové i Egypťané. Spekuluje se o jeho setkání se syrským prezidentem Assadem, kterého ještě nedávno pomáhal svrhnout. Ještě jako premiér začínal vládnou s heslem “nulové problémy se sousedy”. Dost možná se po letech velkých problémů se sousedy k této politice vrací. Erdogan je tedy možná mistrem kulturních válek. Jeho země ale leží v oblasti válek skutečných a to nakonec u voličů podle všeho rozhodlo.”
Pane Václavů, nevím proč bych měl s kompetentními komentáři B. Turečka nějak zásadně nesouhlasit. Jinými slovy říká víceméně to samé co já: že v daném regionu stále ještě převažují emocionální pocity a vazby kmenové příslušnosti nad občanskou vyzrálostí a odpovědností. To je všechno; a právě tento stav je základní příčinou toho kdo je aktuálně u moci jak v Turecku, tak i v Izraeli.
Co se Nord Streamu týče, tento případ je stále ještě nedořešen, je tedy dost marné o něm nějak "od boku" konstruovat nějaké spekulace.