Šlechtění lidských bytostí aneb Výtah ze setkání vlastenců na zámku Příčovy

Petr Bittner

Petr Bittner zhlédnul celou čtyřhodinovou konferenci takzvaných vlastenců na zámku Příčovy. Přináší stručně komentovaný výběr toho nejpozoruhodnějšího.

Příčovy poblíž Sedlčan byly svědkem setkání ústředních osobností ultrakonzervativní pravice, alternativních médií (alternativních zejména svým přístupem k pravdě), šílených konspirátorů, domobran a bývalých prezidentských kancléřů. Obec Příčovy odmítla akci zaštítit, Středočeský kraj naproti tomu neodolal a akci podpořil rovnou 50 tisíci korunami z fondu hejtmanky, což překvapilo i samotné organizátory, kteří tento fakt doplnili slovy „asi omylem“. Akce se uskutečnila za přispění konspiračního časopisu Šifra, proruského online kanálu Raptor TV a Nadačního fondu Má vlast ultrakonzervativce Michala Semína.

„Dovolte, abych se představila. Na tomto vlasteneckém setkání jsem proto, že jsem Maďar. Ale jak vidíte, mluvím jako vy, tančím jako vy a miluju tuhle zem,“ zahajuje program hlavní sugestivní moderátorka, štábní recitátorka a herečka Viktoria Hradská.

Jako první panelistka a poslední žena, jež se toho dne objeví na pódiu, předstupuje Lenka Procházková, signatářka Charty, někdejší neúspěšná kandidátka Věcí veřejných na senátorku a dvojnásobná neúspěšná kandidátka Miloše Zemana do rady Ústavu pro studium totalitních režimů: „Je tu ještě další služba veřejnosti, pro kterou bychom měli získat erudované dobrovolníky, a pomoci jim vytvořit síť. Mluvím o alternativním školství. Neboť každý národ, chce-li přežít, musí především chránit a kultivovat svůj prioritní obnovitelný zdroj, čili vlastní děti. Český výraz ‚potomci‘ ukazuje, že jde o lidské zásoby ‚na potom‘.“

Překryv rétoriky paní Procházkové se sadistickou tetou Lydií z dystopického Příběhu služebnice, která dohlíží s elektrickým obuškem nad pěstováním potomstva pro služby vlasti, je samozřejmě pouze zdánlivý, neboť tu druhou natočili Američani a je vymyšlená, zatímco paní Procházková je naše a skutečná. A vzápětí bylo hůř: „Na rozdíl od zemědělství, jehož obnovu až k potravinové soběstačnosti lze fakticky docílit za několik sezón, vyšlechtění lidských bytostí, které by rekultivaci nejen zemědělství, ale i průmyslu a třeba i armády prosadily, to trvá léta.“

Při představě, že se bude tento příval vlastenectví stupňovat a že se k mikrofonu zrovna blíží muž v uniformě, mě jímá takřka vzrušení. Ivo Gec, jedna z vůdčích postav zemské domobrany. Bojím se, kolik běsů odkryje hlava člověka, který usedne v diskusním panelu v uniformě, ačkoli není voják. Ale ani moje obavy mě nepřipravily dostatečně. „Bezpečnostní situace se zhoršuje. Připomínám, že z Prahy je to do Germanistánu, nejbližšího chalífátu, 85 kilometrů, tedy hodina jízdy autem.“ Slibný začátek, říkám si — a je to opravdu jen začátek. Věci se hodně rychle vymykají kontrole.

„Chtěl bych zdůraznit, že ne všechno je vidět. Mým koníčkem jsou exotické zbraňové systémy… (představuji si katapult v leopardí kůži)… Reálně existují technologie na dálkové ovládání mysli. Dávám to do souvislosti s posledními dvěma útoky ve Spojených státech. Všimněte si, že jeden z těch útočníků zabil vlastní sestru… To není plánovaný útok, ten člověk je prostě naprogramovaný, aby vraždil každého, koho potká… Existují programy jako MK Ultra, které vám totálně přeprogramují člověka — můžete si všimnout, pan premiér byl v Langley a vrátil se jako úplně jiná osoba. Máme tady chemtrails, máme tady drogy. Co myslíte, že vám přimíchávají do těch drog? Proč jsou sluníčkáři sluníčkáři? No protože mají zkušenost s drogami a mají přeprogramovanou osobnost.“

Moderátor Petr Hampl, který zprvu představil Gece jako svého přítele, stoicky naslouchá. Zpozorní až při jeho závěrečných slovech. „Přichází doba, a není daleko, kdy zrádci a rozvraceči už nebudou trestáni jenom slovně.“ Lehce orosený Hampl se chápe mikrofonu: „Když se tu mluvilo o tom, co se bude dít se zrádci a rozvraceči, rozhodně se tím nemělo na mysli, že bychom chystali nějaké pogromy či atentáty… (pochopitelně, výhružný a psychicky narušený Gec v uniformě měl jistě na mysli rozdrcení vlastizrádců v pouličním tanečním battlu)… Pokud by tomu někdo tak rozuměl, tak varuji před tím, opravdu to nedělejte. Jsme nenásilní, chceme být nenásilní, dokud… i ta druhá strana… nám to umožní.“

Jeho slova myslím všechny velmi uklidnila. Proto je různí moderující v průběhu odpoledne pronášejí pro jistotu víckrát. Pokouším si vzpomenout, kdy jsem se účastnil panelu, v němž bylo třeba upozorňovat systematicky publikum, aby nezačalo hromadně vraždit.

Šutr

U mikrofonu je Jaroslav Foldyna: „Možná by dneska ti genderově vyvážení myslitelé, kteří hovoří o všem možném, čemu vlastně celá řada z nás ani nerozumí, ono totiž nejde čemu rozumět, kde by byli, kdyby neexistoval ten stát, národ a vlast? Za koho by mluvili? Jediný rozdíl mezi nimi a námi je v tom, že celá řada z nich sedí v neziskových organizacích placených ze státních peněz, z daní těch dělníků, zaměstnanců, podnikatelů, a nikdo se nás neptal, na co to chceme,“ uzavírá poslanec Foldyna, placený i s náhradami kompletně ze soukromého sektoru.

Jednoho z panelů se zúčastnil i poslanec za ČSSD Jaroslav Foldyna. Repro Youtube.com

Akci mírně narušuje místní pochod v rámci Pride s megafonem. Moderátor panelu Michal Semín varuje, aby se nikdo nenechal vyprovokovat, a označuje kolemjdoucí za „ty, kdo se nežení a nevdávají, a i kdyby někteří chtěli, tak nemohou.“

Petr Hampl, poprvé v roli panelisty, se vrací k americké deklaraci nezávislosti: „Republikánský režim, tedy demokratický, může fungovat pouze tehdy, pokud ti, kdo vládnou, jsou oddáni ochraně životního stylu většiny. To znamená, že jestliže se dneska někdo směje prezidentovi, že pije slivovici a jí chleba se sádlem, tak upozorňuji, že demokracie je závislá na tom, že ti, kdo vládnou, budou pokládat za svoji povinnost chránit životní styl těch, kdo pijí slivovici a jí chleba se sádlem. Pokud tohle není, režim přestává být demokratický, a dostáváme se do jakéhosi prostoru mezi revolucí a tyranií.“

Hamplův projev je přerušován několika oddělenými protestujícími, po kterých někdo z publika hází, slovy moderátorky, „šutr“. „A na to oni čekají,“ dodává. Ve stejnou chvíli se spouští déšť a vítr rozfoukává panelistům podklady. Na Jaroslava Foldynu padá rollup Nadačního fondu Má vlast.

Akce upadá do mírného chaosu. Vypadává elektřina, nefungují mikrofony. Nepochybně ozbrojený domobranec Ivo Gec nervózně obchází pódium v baretu a čeká na rozkaz. Moderátor Semín ho uklidňjuje s tím, že dokud nejsou kriminalizováni, je vhodnější obrátit se na státní policejní složky. Na Jaroslava Foldynu padá rollup Raptor TV. 

Dotazy z publika zahajuje skromný padesátník výzvou ke spojení Slovanů a bílých lidí, „respektive bílých mužů“. Po něm se o mikrofon hlásí Tomáš Vandas, doživotní kim Dělnické strany sociální spravedlnosti. Tomu ale nezbylo, co by k dnešku dodal. Přítomných se začínají zmocňovat obavy, že po dešti bude ještě hůř — přijde duha.

V publiku byl aktivní další poslanec, Jiří Kobza za SPD, který se evidentně pokoušel nasměrovat přítomné k jedinému řešení: volbě Okamurova hnutí. Repro Youtube.com

Národ, morálka, biologie, cigáni

Na úvodní slovo Martina Konvičky se velmi těším. Jsem zvědavý, v jaké je formě po tom, co zmizel z médií a rozpadlo se jeho osmadvacáté islamofobní hnutí, aniž by Česká republika zažila jediný problém s jediným muslimem. „My tady jsme rekordmani zachraňující českou společnost. Pan Tomský má deset dětí, a pan Semín devět, ale zato s jednou ženskou… A pan Semín je biologicky silnější než já — to je prostě fakt.“

Michal Semín (kterého z nějakého důvodu neustále píšu jako Semén) vysílá vůči Konvičkovi přátelské mávnutí rukou ve stylu „ale prosím tě, Martine“. Alexander Tomský nevěřícně kroutí hlavou. Později se však ukazuje, že Tomský kroutí nevěřícně hlavou pořád, a že to nijak nesouvisí s gestem nesouhlasu.

K mikrofonu se dostává Benjamin Kuras, na kterého se naopak netěším vůbec, protože o jeho stávající formě nemám pochyb: „Já mám čtyři vlastenectví. Dívám se na to jako na vztah k ženským: Česko je moje matka, Izrael je moje ségra — ačkoli se s ní nevídám moc —, Británie je moje žena a Itálie je moje milenka, se kterou zahýbám Británii… A tyto kultury se mi sjednocují v něco, co tady v Česku chybí… (že by multikulturalismus?)… Masaryk říkal, že člověk získá vztah ke své zemi, teprve když žije v jiných zemích.“ Málokdo z přítomných si v tu chvíli myslím představuje osud dnešních uprchlíků.

Více než čtyřhodinová beseda pokračuje za vytrvalého deště. Pár desítek přítomných krčí svá zbrocená těla pod deštníky a plachtami na lavičkách bez opěradel. Barokní zámek Příčovy chátrá pod tíhou třech staletí, zná tedy význam slova utrpení a zhostil se úlohy smutných kulis tohoto inscenovaného pádu lidského ducha s tichou pokorou.

Biologický panel otevírá téma klimatické změny. Rasismus přichází úplně zpoza rohu, teď jsem ho nečekal. Sekulární humanismus podle Konvičky lže, když si myslí, že by imigranti mohli pečovat o přírodu v zemi, do které přijdou, jelikož „nejsou sžití s jejím biotopem“: „A pozor, teď to bude hodně škaredé: až uvidíte v americkém národním parku Afroameričana nebo muslima, tak ho vyfoťte a určitě vyhrajete nějakou fotografickou soutěž.“ Úvaha nad tím, jak dlouho jsou se severoamerickým biotopem sžití bílí Američané, v Konvičkově referátu chybí.

Přesto se cítím spokojeně. Nebýt Martina Konvičky, schovával by celý panel svůj rasismus za pojmy jako „biologická determinace češství“. Nyní mohou směle tleskat i zástupci prostého lidu, kteří se mohli dosud v té záplavě technicismů ztrácet. Křesťan Semín však brzy vrací debatu do scholastických kolejí. „On ten sekulární humanismus je takový výhonek novověké gnóze, stálé touhy popřít přirozenost.“ Benjamin Kuras přijímá výzvu k vyztužení slovníku a odvážně definuje pojem „post-judeo-křesťanský neomarxismus“. Déšť výrazně zesiluje.

Konvička vytváří konstrukci spojující biologii, morálku a rodinu: „Výběr lidí do vyšších pozic vybírá lidi takové, kteří mají tendenci pohrdat vlastními rodinami, neschopné založit a udržet si rodinu. Vím, že to zní šíleně (frekvence podobných frází, které naznačují, že na chvíli zaslechl sám sebe a zhrozil se, je dnes u Konvičky vysoká)… Domyslete, kdo je schopen projít kafemlýnkem akademického světa. S Petrem Hamplem jsme si toho všimli oba dva — já jsem si všiml biologických korelátů těch lidí, on si všiml morálních korelátů, ale ono je to asi obojí totéž: vybíráme lidi měkké, přizpůsobivé, poddajné, ochotné papouškovat, co se zrovna hodí. A je mnoho důvodů se domnívat, že to jsou ti samí lidé, kteří mají problém založit rodinu.“

Akademik Tomský, který vzorně založil více rodin, pravda, s horšími výsledky v oblasti jejich udržování, na moment přestává nevěřícně kroutit hlavou a důležitě přikyvuje.

Dotazy zahajuje muž zády k panelistům, po bližším ohledání jde o Radoslava Štědroně, předsedu Strany přímé demokracie — Strany práce. „Chtěl bych poděkovat panu Konvičkovi za jeho fór, jak definoval ty, kteří nechodí do národních parků. A já jsem vymyslel ještě jiný fór: Včera jsem potkal v knihkupectví cigána.“

Následuje neobvyklý moment, kdy starší žena z publika cituje Jordana Petersona: „Vlastenectví nevychází ani tak z morálky, ale z něčeho, čemu kanadský psycholog Jordan Peterson říká metafyzický sen, který nás může všechny spojit. Když se myslí na řeku, politika je jako dole na té řece, kultura je nahoře nad proudem, a ještě nad kulturou je ta metafyzika. A tam se to musí spravit, tam žije srdce vlastenectví.“ Jako bych slyšel samotného JP.

Blíží se zlatý hřeb odpoledne: „Jak se říkalo, že možná přijde i kouzelník, tak ano, skutečně se to stalo, dorazil Petr Žantovský.“ Žantovského pozdní příchod vyplňuje moderátorka recitací jeho poezie. Na uměleckou školu by to zřejmě nebylo, ale to jistě nositele medaile prezidenta za zásluhy v oblasti kultury a školství mrzet nemusí — se „sochobásněmi“ Ivana Langera se Žantovský může měřit směle.

Konvička zahajuje panel v roli moderátora: „Dámy a pánové… No vlastně jenom pánové. My si tady máme povídat na téma ‚Média a národní život‘, nebo jak je to tam přesně… Aha tak ‚Globální mediální elita a národní život‘… hmmm to teda autorovi tématu dám potom korunu.“

Poté, co rovněž kritizuje název panelu, svou úvodní zdravici pronáší i Ladislav Jakl: „Chtěl bych pozdravit jednu akci, která se v těchto chvílích koná v Praze pod značkou LGBT. Myslím, že mnozí z nás by se k této zkratce mohli přihlásit… (diváci znejišťují v předtuše nečekaného coming-outu, mnohých v publiku se zmocňuje strach, že se pojede kolečko — Jakl však záhy pokračuje a vše uvádí na pravou míru)… ovšem za předpokladu, že by ta písmena znamenala ‚liberty, guns, beer, Trump‘.“ Zámecké prostory se chvějí klidným smíchem.

Ladislav Jakl a Tomáš Vandas aneb „Liberty, guns, beer, Trump“. Foto Facebook Tomáše Vandase

Jedno z posledních slov pronese autor Protiproudu, spolutvůrce dezinformačního webu AC24 a vydavatel konspiračního časopisu Šifra Milan Vidlák: „Když řeknete v práci, že jste tady byli, začnou se vám smát… Ale oni si to lidi nějak přeberou. Když poslouchali doma na záchodě Hlas Ameriky, tak to taky nikde nevytrubovali, ale důležitý je ten přístup k informacím.“

Sečteno a podtrženo, byl jsem za vás svědkem potenciální předlohy nového ztvárnění Příběhu služebnice v interpretaci Zdeňka Trošky. Akce nemohla mít jiný účinek, než propad několika desítek lidí do ještě hlubší beznaděje, do ještě tísnivějšího strachu a do ještě chaotičtějšího zmatku.

Byla to konference osamění ve světě bezprostřední apokalypsy ve vlastní hlavě. Bezúčelná „baldizace“ dalších lidí, které nechala globalizace u cesty. Směšnost na pódiu se rozpouštěla ve smutných osudech v hledišti.

    Diskuse
    JK
    August 12, 2019 v 13.32
    Smutný konec Lenky Procházkové...
    FT
    August 12, 2019 v 19.00
    Tak si říkám, jestli Vojtěcha F. Filipa nepozvali, nebo neměl čas...
    JP
    August 13, 2019 v 11.24
    Pan Kalous: ano, je opravdu těžké pochopit, jak a z jakých důvodů se Lenka Procházková - která přece svého času bojovala za svobodu člověka - se dostala až do společnosti vyznavačů fašismu. Snad by tuto její metamorfózu bylo možno vysvětlit čistě psychiatricky či psychologicky, možná jako pozdní reakci na nezvládnutá traumata z minulosti.

    Ale tak jako tak, v posledních (moha) létech z ní není znát a cítit už nic jiného, nežli jakousi zavilou nenávist vůči všem a všemu, co nějak odporuje jejímu vlastnímu přesvědčení.
    JP
    August 14, 2019 v 15.50
    K tomu, že čeští neonacisté nechtějí být nazývání neonacisty (a proto se mohou bratříčkovat s ultrakonzervativci, respektive ti s nimi): jaký guláš má tato sorta lidí někdy v hlavách svědčí jedna historka z doby někdy po listopadovém převratu, když se - v nové "svobodě" - začali formovat i čeští neofašisté.

    Jedna mladá redaktorka tehdejšího - ještě - Rudého práva se mezi ně vydala, za účelem reportáže. Ti čeští mladí neofašisté na tom svém srazu také měli své ideové soukmenovce z jiných zemí, taktéž i z Německa.

    Ta novinářka se těch českých neonacistů pak zeptala, jak se vůbec mohou zdravit fašistickým pozdravem "Sieg heil!" s německými fašisty, když ti nás přece svého času chtěli vyhladit.

    Na to se jí dostalo bohorovné odpovědi: "To Sieg heil! nemá s fašismem přece nic společného, to je mezinárodní pozdrav!"

    No, a bylo to.
    August 15, 2019 v 10.51
    Krajní pravice jako poškození mozku
    Myslím, že za úpadkem Lenky Procházkové stojí její psaní pro Parlamentní listy.

    PL vymývají svým čtenářům mozky. Používají k tomu manipulativních titulků a agresivního vsouvání upoutávek na další texty do každého článku — ať si tam přijdete přečíst cokoliv, přívalu nenávistné propagandy, odporných lží a konspiračních teorií nemůžete uniknout. Je to žumpa, do které nemůžete vlézt a nenasáknout smradem.

    Přitom autorem PL se člověk může stát docela snadno, aspoň podle toho, co se mi doneslo, zveřejní prakticky cokoliv, a ještě vám za to docela dobře zaplatí. Když ale vlezete pro hrst drobáků — nebo pro možnost vyjádřit veřejně svůj názor — do žumpy, může se stát, že začnete svým starým přátelům poněkud podezřele zapáchat. Dobří přátelé se od vás samozřejmě hned neodvrátí, ale stejně se vás nejspíš pokusí upozornit, že s vámi něco není v pořádku a že byste s tím měli něco dělat — nejlépe snad přestat lézt do té žumpy. Pokud takové varování přijde dost důrazně, ale ne příliš nepřátelsky nebo přezíravě, včas, dokud jste si v žumpě ještě příliš nezvykli, možná vás zachrání, ale čím víc si v žumpě zvyknete a čím víc vám vaši staří přátelé budou dávat najevo, ať úmyslně nebo nevědomky, že nechápou, jak jste mohli klesnout tak hluboko, tím lákavější bude vyměnit staré přátele za nové, kteří s vámi žumpu sdílejí a váš nový parfém vám nadšeně chválí.

    S novými přáteli v žumpě se tak dlouho navzájem ujišťujete, jak jste skvělí a jak báječně voníte, jak vám vaši staří přátelé odporně křivdí, jak jsou zlí a jak se spikli nejen proti vám, ale také k ovládnutí světa a vyhlazení bílé rasy, až si zvyknete nejen podezírat a odsuzovat každého, kdo nechce do žumpy za vámi, ale také chválit a přijímat navzájem svá tvrzení a přesvědčení, byť by to, co vaši báječní noví přátelé v žumpě hlásají byly konspirační teorie, rasistické bláboly a výzvy k nenávisti, proti jakým byste kdysi, ještě než vám žumpa dala báječnou novou partu a otevřela vám oči, považovali za svou povinnost bojovat. To vaši staří falešní přátelé říkají, že musíte bojovat proti takovým svobodným názorům, a co oni vám mají co diktovat, proti čemu máte bojovat, že?

    Parlamentní listy jsou svým způsobem geniální, protože s využitím mnohem primitivnějších prostředků než mají Google, Facebook a další provozovatelé sociálních sítí, uskutečnily zhruba totéž, co dělají jejich algoritmy. Fungují prakticky stejně jako Jú tuba, když udělala brazilským prezidentem Bolsonara:
    https://www.nytimes.com/2019/08/11/world/americas/youtube-brazil.html
    vyrábí z bílých pubertálních chlapců alternativní pravičáky:
    https://twitter.com/iproposethis/status/1161130456286289920
    nebo dělá z celkem nevinných zájemců o měkké porno fanoušky dětské pornografie a z nic netušících dětí, které se objevily v celkem nevinných domácích videích, globální pornohvězdy:
    https://twitter.com/Max_Fisher/status/1135529605530411008

    Proč není možné psaním na Parlamentní listy zvrátit jejich působení k liberálně levicovému světovému názoru? Proč neexistuje jejich levicová obdoba? Proč nikdy nikdo nespadne do žumpy s vůní fialek? Proč algoritmy Youtube a sociálních sítí vyrábějí neomylně alternativní pravičáky a nikomu se nedaří využít jich k šíření levicových myšlenek?

    Řekl bych, že to bude tím, že komerční algoritmy a reklamní techniky nemají světový názor, ale jsou v rozporu se zdravým fungováním mozku. Účelem Parlamentních listů i Youtube není ani přinášet pravdivé informace ani šířit nějaký konkrétní světový názor ani podporovat otevřenou diskusi o čemkoliv, jejich účelem je maximalizace zisku, a to především zisku z prodeje reklamy, jejímž účelem je přimět oběti k co největšímu utrácení peněz, které nemají, za věci, které nepotřebují. Reklama přímo směřuje k vymývání mozků, nebo aspoň k jejich poškození natolik, aby nebyly schopny kriticky přemýšlet nad předkládanými nabídkami zboží, výhodných půjček a jiných úžasných lákadel — v moderní marketingové demokracii včetně politiků. Stejně jako Obi Wan Kenobi i Marek Pechal oslabuje naše myšlení: „Tohle jsou ty kuchyňské roboty, které hledáte. A ještě tyhlety zázračné hrnce a támhlety prošívané deky.‟ Média žijící z prodeje reklamy nemají přímý zájem na tom, aby uspěla, aby nám skutečně rozleptala mozky, ale mají zájem, abychom u nich trávili co nejvíc času a konzumovali s jejich obsahem co nejvíc prodávané reklamy, proto nás manipulují tímto směrem. Kritické myšlení je nežádoucí i pro ně.

    Poškození mozku způsobené reklamou a médii prodávajícími reklamu pak člověka prakticky předurčuje, aby se stal pravičákem, nejspíše krajním, alternativním. Už před rozmachem sociálních sítí, ba i před vznikem Parlamentních listů, vznikla na téma toho, jak snížený výkon mozku zvyšuje pravděpodobnost příklonu člověka k pravicovému obrazu světa a k představám o rasové nadřazenosti řada vědeckých prací, například:

    Deary I. J., Batty G. D., Gale C. R.: Bright children become enlightened adults, Psychological Science 19 (2008), 1‒6, doi: 10.1111/j.1467-9280.2008.02036.x
    Stankov L.: Conservatism and cognitive ability, Intelligence 37 (2009), 294‒304, doi: 10.1016/j.intell.2008.12.007
    Van Hiel A., Onraet E., De Pauw S.: The relationship between social-cultural attitudes and behavioral measures of cognitive style: a meta-analytic integration of studies, Journal of Personality 78 (2010), 1765-1799, doi: 10.1111/j.1467-6494.2010.00669.x
    Van Hiel A., Pandelaere M., Duriez B.: The Impact of Need for Closure on Conservative Beliefs and Racism, Personality and Social Psychology Bulletin 30 (2004), 824‒837, doi: 10.1177/0146167204264333
    Hodson G., Busseri M. A.: Bright minds and dark attitudes: lower cognitive ability predicts greater prejudice through right-wing ideology and low intergroup contact, Psychological Science 23 (2012), 187‒195, doi: 10.1177/0956797611421206
    PK
    August 15, 2019 v 13.22
    Procházková
    Jestli je to ta, co se proslavila jako extrémně militantní ateistka, no tak skončila tak, jak začala. To je přísně logické.
    JK
    August 15, 2019 v 15.50
    Kolařík
    "Jestli je to ta, co se proslavila jako extrémně militantní ateistka, no tak skončila tak, jak začala. To je přísně logické."

    Tento výrok sice neříká o Lence Procházkové nic pravdivého a už vůbec v něm není žádná přísná logika, ale zato říká skoro vše o tom, kdo ho pronesl.

    Nesuďte, abyste nebyli souzeni. (Mt 7:1-12)
    PK
    August 15, 2019 v 17.03
    Jo, takže je to ona. Díky za potvrzení.

    Že se našemu malému estébáčkovi moje stručné konstatování nebude líbit a že bude prskat, to bylo taky jisté a předvídatelné jako v kostele "Amen".
    JK
    August 15, 2019 v 20.58
    Zatímco náš malý flanďáček reagoval také očekávatelně.
    HZ
    "Militantní" Lenku Procházkovou charakterizuje myslím víc než "ateistka".
    Svého času zřejmě cítila potřebu vystoupit ze stínu a vybrala si jednu stranu barikády. Jenže se stejným fanatismem, s jakým vystupovala ve sporu o katedrálu /a později o církevní restituce/, by se v podstatě mohla vymezit vůči čemukoli, a to taky koneckonců činí. Planoucí zrak, zaťatá pěst, vystupňované emoce....
    Do té kuriózní příčovské sestavy zapadá docela logicky.
    JK
    August 15, 2019 v 23.10
    Heleně Zemanové
    Podobná hodnocení bývají adresována třeba Václavu Umlaufovi nebo Jakubu Patočkovi. Nevím už, kdo to o V. Umlaufovi napsal, že je to rapl - a pamatuju si to vyjádření proto, že to byl jeho příznivec! Oni jsou v určitých společenských situacích řešitelných jedině konfliktem potřeba i ti raplové. Když už kvůli ničemu jinému, tak aby se prostřednictvím medializace těch konfliktů vůbec některé problémy a potřeba jejich řešení dostaly do širšího povědomí. A je vcelku jedno, jestli s nimi většina souhlasí nebo ne.

    Koneckonců by se do této kategorie asi dala zařadit většina biblických proroků a středověkých mystiků a nepochybuji o tom, že podobně hodnotili jeho současníci i Krista.
    PK
    August 16, 2019 v 6.35
    Samozřejmě, s gaunery, kteří jsou sem nasazeni "plnit úkoly" - takže nám např. stále strkají pod nos ruského švába Umlaufa provozujícího dezinformační server, urážejí občanskou společnost, která protestuje proti zemanovsko-babišovskému zločinnému spolčení, a provádějí zemanovsko-babišovskou propagandu na serveru, jehož původní zaměření bylo opačné - je konflikt nevyhnutelný. To dá rozum.
    JK
    August 16, 2019 v 10.50
    Kolaříkovi
    Odkud dostáváte úkoly vy? Z Vatikánu?
    August 16, 2019 v 12.37
    Vatikán
    Nechte toho, pane Kalousi. Než redakce celou vaši slovní přestřelku s Pavlem Kolaříkem, samozřejmě i s mým komentářem, smaže, protože vzájemné osočování odporuje pravidlům diskuse a nijak se nevztahuje k obsahu článku, zkuste si představit Pavla Kolaříka vedle papeže Františka, tedy jejich názory a projevy pěkně vedle sebe. Vážně vám to nepřipadá absurdní?
    JP
    August 16, 2019 v 14.37
    Militantní Kristus?
    Pane Kalousi, máte dozajista naprostou pravdu v tom, že - dokud bychom snad jednou opravdu nezískali přístup k pravdám opravdu komplexním - že do té doby jsou v reálných lidských dějinách potřební a nutní i ti, kteří jsou zcela jednostranně posedlí svou vlastní ideou. A prosazují ji se vší vehemencí, se vším vnitřním zaujetím, a mnohdy i fundamentalisticky. A je dozajista nepochybné, že i sám Ježíš svého času mnohým svým současníkům a soukmenovcům připadal jako "rapl". - Ostatně, nakonec i jeho vlastní rodina ho jak známo chtěla prohlásit za "blázna"...

    Takže potud dobře. Nicméně, on je přece jenom na straně druhé určitý rozdíl mezi "vnitřním zaujetím" a mezi "slepým fundamentalismem". A především je rozdíl, jestli někdo své názory prosazuje ve jménu pozitivních, humánních hodnot - anebo ve jménu nenávisti a zloby.

    A co se té jmenované L. Procházkové týče - opakuji znovu, v posledních letech od ní vzchází sotva co jiného nežli zavilá, slepá nenávist.
    PK
    August 16, 2019 v 14.43
    Jenom připomenu
    Že soudruh Macháček nedávno v zápalu boje za potraty bez jakýchkoliv omezení byť třeba jenom poradenských zařadil papeže Františka mezi “bandu náboženských pomatenců”.

    Smůla, že. Jedno krátké konstatování vždycky na tyhle lidi stačí.
    August 16, 2019 v 14.44
    Tak za toho "rapla" jsem Umlaufa označila já. A skutečně platí, že ho přitom nepovažuji za nepřítele, protože si myslím, že do lidí trochu vidím.
    JK
    August 16, 2019 v 14.46
    Honzovi Macháčkovi
    Jistě se dá dohledat, že reaguju na lži a osobní útoky. Nevím, proč bych měl na sobě nechávat štípat dříví.

    Ale jinak máte samozřejmě pravdu. Krmit trolly nemá smysl. Tato diskuse je živým příkladem toho, že jeden troll ji dokáže rozvrátit. Otázka je, proč si ho redakce pěstuje.
    JK
    August 16, 2019 v 14.47
    Honzovi Macháčkovi
    No vidíte to, ani jsem to nestačil dopsat a máte tu další příklad...
    PK
    August 16, 2019 v 14.53
    Paní Hájková
    Samozřejmě, “rapl” je poměrně přátelské označení. A že máte k Umlaufovi přátelský vztah, už jste dala najevo vícekrát.

    Jediné co mohu udělat, že už to nebudu komentovat. Pokud nebudu muset, to znamená pokud se zde např. nebudou objevovat další odkazy na jeho dezinformační web.
    JK
    August 16, 2019 v 14.54
    Honzovi Macháčkovi
    A ještě jednu věc. Obávám se, že současný papež často tahá za ten kratší konec. V tomto ohledu je pojem "Vatikán" dost široký a jistě se tam najde spousta lidí, kteří papeže srdečně nenávidí. Ono úplně stačilo, jak se uváděla "na pravou míru" některá Františkova vyjádření v tom proslulém rozhovoru s Eugeniem Scalfarim pro list La Repubblica v září 2013.
    JK
    August 16, 2019 v 15.27
    Evě Hájkové
    Zdá se, že určitá forma "raplování" je zákonitým vyústěním vývoje některých veřejně činných lidí - dřív se jim většinou říkalo proroci -, kteří vidí věci tak, jak jsou a jak zákonitě skončí, nikdo je nechce ani poslouchat, natož jim dávat za pravdu a nakonec se ukáže, že měli skoro ve všem pravdu. Mezitím je ovšem jejich vlastní společenství pohaní, případně rovnou fyzicky zlikviduje, a když se po jejich smrti ukáže, že tu pravdu přece jen měli, tak jim titíž lidé stavějí pomníky a píšou o nich oslavné ódy nebo starozákonní příběhy.

    Neříkám, že je Václav Umlauf Kassandra nebo Jeremiáš, ale ve spoustě zásadních věcí má pravdu a spláchnout ho jednou vodou načisto tvrzením, že provozuje dezinformační web, není fér. (Nehodlám tu rozebírat, co je dezinformační web a kdo má gebíry na rozhodování, který web je dezinformační a který nikoli.)

    Pak už jen zbývá zodpovědět otázku, nakolik se ty útoky proti němu dotýkají jeho samotného. Jestli je jeho deklarovaný stoicismus skutečně jeho osobním postojem, a vcelku věřím, že je, tak je možná ani moc nevnímá...
    MP
    August 19, 2019 v 11.26
    Co řekla Lenka Procházková?
    Chápu Petra Bittnera, o podobném podniku se jinak než jako o grotesce psát nedá -- tedy dá, se zděšením, ale to by nebylo ke čtení. A uznávám, že každý, kdo vyleze na podium v tomto panoptiku, si zaslouží být zesměšněn.

    Nicméně, výroky Lenky Procházkové, které Bittner cituje, vyžadují opravdu hodně parodické vůle, aby mohly připomínat Příběh služebnice. Z kontextu je jasné, že ono "vyšlechtění lidských bytosti" není eugenický projekt, ale šlechtění prostřednictvím vzdělání. A přes nešťastně použité slovo má právě v té poslední citované větě pravdu.

    Ignorujeme současný děsivý propad školství, ztrátu integrující funkce základní a střední školy pro celek populace ve prospěch dětí z rodin se silným finančním či vzdělanostním zázemím, potlačování vzdělávacích funkcí vysokých škol atd. A pokud tento propad překročí bod obratu, nestalo-li se tak, pak dnešní aktuálně propírané problémy zdravotnictví, armády, inovací v průmyslu, zemědělství atd. bude neobyčejně obtížně řešit.

    Dětí jsou, v tom má LP pravdu, prioritní. Ať už k tomu přidáme podle své hodnotové orientace: naše prioritní odpovědnost ( a tím naše budeme myslet "společenství občanů, kteří si navzájem uznávají svá práva a autonomně rozhodují o své společné vůli); nebo prioritní zájem "našeho národa" (LP); nebo prioritní "lidský zdroj zajišťující komparativní výhodu pro konkurence schopnost země" (neoliberál).

    Dokonce i v citovaných větách je zahlédnutelný nacionalistický blud Lenky Procházkové, například česká potravinová autarkie, ten grál komunistických stratégů, který přetvořil české zemědělství ve zdroj ekologické katastrofy. Nicméně je pozoruhodné, jak si Petr Bittner vybírá k nejironičtějšímu útoku z polopravd Lenky Procházkové právě tvrzení, že bez vzdělané -- nikoli jen expertně specializované, ale také pro občanství a občanskou odpovědnost vzdělané nové generace bude vypadat to "potom" našich "potomků" (ať již biologických či v této zemi nově zakořenivších) poněkud temně.


    + Další komentáře